Deep Purple vydají 3. července nové studiové album Splat!. Ian Gillan v čerstvém rozhovoru vysvětlil, proč kapela mluví o nejtvrdší nahrávce za mnoho let. Hlavní roli podle něj hraje energie kytaristy Simona McBridea, živá chemie kapely a výraznější zvuk rytmiky.
Deep Purple jsou v pozici, ve které by si mohli dávno jen hlídat vlastní odkaz. Jenže místo toho dál nahrávají, koncertují a podle aktuálních slov Iana Gillana se chystají vydat jednu z nejenergičtějších desek své pozdní éry.
Nové album Splat! vyjde 3. července u earMUSIC a znovu ho produkoval Bob Ezrin, muž spojený mimo jiné s Kiss, Pink Floyd, Lou Reedem nebo Alice Cooperem. Už před vydáním je deska v tiskových materiálech popisovaná jako „nejtvrdší album Deep Purple za mnoho let“. Gillan teď v rozhovoru pro detroitské rádio WRIF vysvětlil, proč to podle něj není jen reklamní věta.
Zásadní je podle něj hlavně to, že se kytarista Simon McBride v kapele definitivně usadil. McBride je součástí Deep Purple poslední čtyři roky a po odchodu Stevea Morse převzal velmi citlivé místo. Gillan ale naznačuje, že právě jeho jistota a přirozená energie otevřely kapele novou uvolněnost. Když Deep Purple najdou dobrý groove, nechají ho růst, aniž by přišli o původní pocit. A právě z toho má podle zpěváka vyrůstat tvrdší tah nové desky.
Důležitá je i rytmika. Gillan zmínil, že bicí a basa jsou na Splat! výrazněji vpředu než na předchozích deskách Deep Purple. To je pro kapelu velmi podstatné. Deep Purple nikdy nebyli jen soubor sólistů, i když jejich historie stojí na výjimečných hráčích. Jejich síla vždy vznikala ze střetu nástrojů: kytara, klávesy, rytmika a Gillanův hlas se navzájem přetlačují, odpovídají si a vytvářejí typický živý tlak.
První ukázky Arrogant Boy a Diablo naznačují, že nová deska nebude stát na nostalgickém ohlížení. Diablo navíc přineslo nečekané hostování Keitha Urbana na druhou kytaru. Na papíře překvapivé spojení, v praxi ale potvrzení, že Deep Purple pořád zajímá hlavně energie skladby, ne žánrová čistota.
Gillan k tomu přidal krásný detail: když zrovna nezpívá, stojí prý mezi bicími a klávesami a má „nejlepší místo v domě“. Právě tam slyší, jak se kapela baví nástroji skoro jako lidé v rozhovoru. A možná právě tahle schopnost reagovat v reálném čase je důvod, proč Deep Purple ani po tolika letech nepůsobí jako uzavřená kapitola.
Splat! tak může být pro kapelu důležitější deskou, než by se na první pohled zdálo. Ne proto, že by měla přepsat historii. Tu Deep Purple dávno napsali. Ale proto, že ukazuje legendu, která se pořád snaží hrát jako živá kapela, ne jako exponát.
Buďte první kdo přidá komentář