Adam Lambert, zpěvák Queen + Adam Lambert, se v novém rozhovoru otevřel k tématu toxické maskulinity a tlaku na muže v gay komunitě. Podle něj část lidí pořád cítí, že musí vypadat, chovat se a působit určitým „správným“ způsobem, aby byli přijatelní nebo žádoucí.
Adam Lambert nikdy nebyl umělec, který by se snažil zapadnout do předem připravené škatulky. A právě proto jeho slova o toxické maskulinitě nepůsobí jako prázdné gesto, ale jako osobní pohled člověka, který si sám prošel tlakem veřejného prostoru, showbyznysu i očekávání kolem mužnosti.
V rozhovoru pro Great Chat Show s Joshem Smithem mluvil o tom, že gay muži podle něj často čelí specifickému typu tlaku. Nejen z většinové společnosti, ale někdy i zevnitř vlastní komunity. Podle Lamberta se pořád opakuje představa, že muž má vypadat, chovat se a působit určitým způsobem. Pokud se do toho nevejde, může mít pocit, že není dost „mužný“.
Lambert upozornil i na tlak fyzického vzhledu. Zmínil prostředí, kde mnoho mužů vypadá velmi podobně, pracuje na stejném typu těla a snaží se splnit stejný ideál. Neodsuzuje je, ale ptá se, kde v tom zůstává osobitost. Kde je prostor pro divnost, odlišnost, vlastní výraz a odvahu nebýt jen další kopie?
Právě to je u něj důležité. Adam Lambert vychází z divadla, popu, rocku, glam estetiky a výrazné vizuální stylizace. V jeho světě je přirozené být výstřední, přehnaný, teatrální a jiný. Proto mu vadí, když lidé sami sebe zmenšují jen proto, aby byli přijatelnější pro okolí.
Zajímavé je, že téma nepodává jako jednoduchý útok. Připouští, že někteří lidé prostě chtějí žít civilněji a nenápadněji. To je v pořádku. Klíčová otázka podle něj ale zní, jestli je to opravdu jejich svobodná volba, nebo výsledek strachu, studu a touhy po přijetí.
Lambert zároveň připomněl, že když vstupoval do mainstreamové hudby, otevřeně gay mužů v popu nebylo mnoho. I proto vnímá svou viditelnost jako součást širší změny. Dnes je podle něj situace mnohem pestřejší, ale zároveň zůstávají nové tlaky, nové formy rozdělení a nové otázky kolem identity.
Pro rockové a metalové publikum může být tahle debata zajímavá i mimo samotné téma sexuality. Tvrdá hudba vždycky přitahovala lidi, kteří se necítili úplně doma v běžném světě. Ať už šlo o vzhled, postoje, citlivost, vztek nebo pocit odlišnosti. Lambertova pointa je v tomhle vlastně velmi blízká: největší síla není v tom splynout, ale nebát se být sám sebou.
Buďte první kdo přidá komentář