Ian Gillan má pro dlouhou životnost hudby prostou radu: nehonit právě úspěšný trend. Podle zpěváka Deep Purple obstojí hlavně skladby, které vzniknou poctivě a věrně vlastnímu hlasu.
V rozhovoru pro bulharské rádio Z-Rock Gillan upozornil, že pokus o komerční úspěch skrze napodobování módy může fungovat jen výjimečně. Nemluví přitom proti popu ani proti velkým hitům. Jeho pointa je jiná: pokud interpret nehledá vlastní tvář, vzniká hudba, která se snadno vyčerpá spolu s dobou, jež ji vyprodukovala.
Sám Gillan tuhle myšlenku vztahuje i na nynější Deep Purple. Jejich nové album „Splat!“ nebere konec lidstva jako prostou apokalypsu, ale jako proměnu za hranicí fyzické existence. Zpěvák při psaní pracoval se svým dlouhodobým zájmem o vědu, nekonečno, surrealistické obrazy a instinkt. Není to návrat k bezpečné nostalgii, ale snaha hledat nový námět i po desítkách let kariéry.
„Splat!“ vyšlo 3. července u earMUSIC a znovu jej produkoval Bob Ezrin. Vydavatelství desku představilo jako jednu z nejtěžších nahrávek Deep Purple posledních let. Současnou podobu kapely navíc formuje i kytarista Simon McBride, který po odchodu Stevea Morsea v roce 2022 převzal jeho místo.
Gillanova slova proto nepůsobí jako univerzální poučka, ale jako vysvětlení, proč Deep Purple stále nefungují pouze jako kapela chránící vlastní muzeum. Jejich největší šance na další relevantní skladbu podle něj neleží v kopii minulosti, ale v odvaze nehrát roli, kterou od nich zrovna očekává trh.
VIDEA
Video – Ian Gillan pro Z-Rock: o nadčasové hudbě a albu „Splat!“
