Brian Robertson, někdejší kytarista Thin Lizzy, se po letech vrátil ke svému krátkému působení v Motörhead. Podle jeho vzpomínek kapela v roce 1983 čelila slabému prodeji vstupenek a přišla s neobvyklým plánem, jak zrušit prodělečné evropské turné.
Robertson se k Motörhead připojil na jaře 1982, kdy nahradil „Fast“ Eddieho Clarkea. Do kapely přišel uprostřed amerického turné a s její tvorbou předtím neměl příliš velké zkušenosti. Jak sám přiznal, znal především skladbu Ace of Spades a při cestě do Spojených států se snažil rychle nastudovat zbytek koncertního programu.
Rozdíl mezi Motörhead a jeho předchozím působištěm v Thin Lizzy byl podle něj obrovský. Robertson vzpomínal, že Motörhead téměř nezkoušeli, příliš neřešili zvukové zkoušky a fungovali v nepřetržitém tempu. Na jednom z prvních koncertů navíc netušil, že jsou na pódiu připravené pyrotechnické efekty. Po odpalu výbušniny se podle vlastních slov raději držel dál od přední části pódia.
Přesto se Robertson podílel na albu Another Perfect Day, které vyšlo v roce 1983. Šlo o jeho jedinou studiovou nahrávku s Motörhead. Deska se od předchozí tvorby kapely částečně lišila výraznějšími melodiemi a propracovanějšími kytarovými aranžemi. Část fanoušků tehdy změnu nepřijala snadno, Robertson však album dodnes považuje za jednu z nejlepších nahrávek v historii Motörhead.
Problémy podle něj naplno vypluly na povrch během posledního evropského turné v roce 1983. Kapela údajně prodávala málo vstupenek a hrozilo, že koncertní série skončí finanční ztrátou. Robertson nyní tvrdí, že se v týmu objevil plán předstírat nemoc jednoho z členů, turné zrušit a požádat pojišťovnu o úhradu vzniklých ztrát.
Volba podle jeho slov padla právě na něj. Kytarista vzpomínal, že dvě noci záměrně nespal a zůstal na pokoji s členem technického týmu, který na něj dohlížel. Následně měl dorazit lékař a vystavit potvrzení potřebné pro pojišťovnu. Robertson zároveň uvedl, že lékař měl být napojený na promotéra.
Tuto část příběhu je však nutné brát jako Robertsonovu osobní vzpomínku, nikoli jako nezávisle potvrzený dokumentovaný fakt.
Po návratu do Londýna se Robertson podle svých slov setkal s Lemmym a bubeníkem Philem „Philthy Animal“ Taylorem. Ti mu oznámili, že by se měli rozejít. Kytarista tvrdí, že mezi ním a kapelou nevznikla žádná zásadní osobní válka a že byl s koncem spolupráce smířený. Z Motörhead odešel v listopadu 1983, po přibližně osmnácti měsících působení.
Lemmy později toto období označil za jeden z nejhorších bodů v kariéře Motörhead. Robertson však na kapelu nevzpomíná pouze negativně. Přestože se do jejího stylu nikdy úplně nezačlenil, oceňoval Lemmyho schopnost psát texty i energii, která Motörhead provázela na pódiu.
Příběh z roku 1983 tak ukazuje kapelu v neklidném období po odchodu „Fast“ Eddieho Clarkea. Motörhead tehdy hledali nový směr, bojovali s nízkým zájmem části fanoušků a zároveň se snažili udržet náročný koncertní provoz. Ať už byla zákulisní dohoda skutečně taková, jak ji Robertson popsal, jeho vzpomínka patří k nejpodivnějším kapitolám v historii skupiny.
