Když Mark Tornillo v roce 2009 vstupoval do studia v New Jersey, nebyl mužem, na kterého čekal celý metalový svět. Byl bývalým frontmanem TT Quick, odborovým elektrikářem a fanouškem Accept, který se na poslední chvíli rozhodl přijít na obyčejnou jam session. Chtěl si nechat podepsat desky. O několik týdnů později dostal nabídku stát se novým zpěvákem Accept, nahrát album a vyrazit na světové turné. Z náhodného odpoledne se zrodil jeden z nejpřekvapivějších návratů klasického heavy metalu.
NEJDŘÍV KLUBY, POTOM PRÁCE ELEKTRIKÁŘE
Mark Tornillo vyrůstal v Brielle v New Jersey. V osmdesátých letech stál v čele kapely TT Quick, která patřila ke známým jménům místní klubové scény v New Jersey a New Yorku.
TT Quick nebyli obyčejnou garážovou kapelou. Vydali několik nahrávek, hráli po celém regionu a dostali se také na pódia vedle kapel jako Metallica, Motörhead nebo Megadeth. Přesto se z nich nikdy nestala globální hvězda.
Jejich nejúspěšnější období přišlo v polovině osmdesátých let. Kapela vydala desky Metal of Honor a Sloppy Seconds, jenže hudební průmysl se rychle měnil a TT Quick se postupně vytratili z hlavního proudu.
Tornillo se hudby nevzdal úplně. Kapela se čas od času znovu objevila na pódiu, ale běžný život musel pokračovat. Mark začal pracovat jako odborový elektrikář a hudba se stala něčím, co žilo vedle zaměstnání, rodiny a každodenních povinností.
Nebyl bez zkušeností. Nebyl začátečníkem. Zároveň ale neměl důvod věřit, že ho ještě čeká velký návrat na světová pódia.
ACCEPT HLEDALI CESTU ZPĚT
Accept měli za sebou slavnou minulost, ale v roce 2009 nebyli kapelou, která by automaticky plnila největší haly. Po předchozích návratech a odchodech se znovu řešilo, zda má smysl skupinu obnovit.
Kytarista Wolf Hoffmann a baskytarista Peter Baltes začali pracovat na novém materiálu ve studiu v New Jersey. Původní zpěvák Udo Dirkschneider se k plánovanému návratu nepřipojil, a Accept tak potřebovali najít nový hlas.
Jenže nehledali klasickým způsobem.
Ve studiu se mluvilo o tom, kdo by mohl zpívat. Majitel nahrávacího prostoru Marka znal a navrhl, aby mu zavolali. Hoffmann ani Baltes si zpočátku nebyli jistí, koho přesně mají na mysli. Když ale zaznělo jméno TT Quick, vzpomněli si.
Tornillo tehdy nebyl žádným kandidátem z velké pěvecké soutěže. Byl mužem z místní scény, který měl za sebou dlouhé roky hraní a práci mimo hudební průmysl.
NA JAM SESSION ŠEL HLAVNĚ PRO AUTOGRAMY
Mark později vzpomínal, že v den setkání nebyl v nejlepší formě. Byl nemocný a původně se mu do studia vůbec nechtělo.
Nakonec si řekl, že nemá co ztratit.
Když už tam bude, mohl si alespoň nechat podepsat své desky Accept.
Do studia v Long Branch tedy nepřišel s očekáváním, že se stane zpěvákem jedné z nejdůležitějších německých metalových kapel. Nečekal konkurz, smlouvu ani světové turné.
Čekalo ho obyčejné hudební odpoledne.
Hoffmann, Baltes a Tornillo začali hrát staré skladby Accept. Přidali také několik nových nápadů a postupně zjistili, že se mezi nimi děje něco nečekaného.
Markův hlas měl přesně tu kombinaci síly, chraplavosti a útočnosti, kterou Accept potřebovali. Nezněl jako Udo Dirkschneider. Zněl jako někdo, kdo dokáže klasické písně zazpívat s respektem, ale zároveň jim dodat vlastní charakter.
Tornillo po skončení jam session odjel domů. Pro něj to byl skvělý zážitek a příběh, který bude jednou vyprávět kamarádům.
Pro Hoffmanna a Baltesa to ale znamenalo mnohem víc.
TELEFONÁT, KTERÝ ZMĚNIL VŠECHNO
Krátce nato zazvonil Markovi telefon. Peter Baltes se ho zeptal, co by řekl nahrávání nového alba Accept a následnému turné.
Tornillo byl zaskočený.
Ještě nedávno chodil do práce jako elektrikář a zpíval především v menších klubech. Teď po něm někdo chtěl, aby se stal frontmanem kapely, jejíž skladby poslouchal od osmdesátých let.
Nabídka byla tak nečekaná, že ji nejdřív musel probrat s manželkou. Ta mu však dala jasně najevo, že takovou příležitost nesmí odmítnout.
Mark nakonec řekl ano.
Nebyl to plán, za kterým by šel deset nebo dvacet let. Nebyla to odměna za dokonale připravenou kariéru. Byla to náhoda, která přišla ve chvíli, kdy už se zdálo, že jeho největší hudební šance dávno minula.
NEJTĚŽŠÍ BYLO ZPÍVAT PO UDOVI
Přijmout nabídku bylo jedna věc. Postavit se před fanoušky Accept byla věc druhá.
Udo Dirkschneider nebyl jen bývalým zpěvákem. Byl jedním ze symbolů celé kapely a jeho hlas byl spojený se skladbami Balls to the Wall, Fast as a Shark, Metal Heart nebo Restless and Wild.
Internet tehdy Markovi nic neusnadňoval. Část fanoušků odmítala představu Accept bez Uda ještě dřív, než novou sestavu vůbec slyšela.
Tornillo později přiznal, že byl extrémně nervózní. Věděl, že každý tón budou lidé porovnávat s minulostí.
Accept se proto rozhodli, že nebudou pouze objíždět svět se starými hity. Chtěli natočit nové album a dokázat, že nejde jen o nostalgický návrat.
Mark si uvědomoval, že nemůže Uda napodobit. Jeho úkolem nebylo předstírat, že se čas zastavil. Musel ukázat, že Accept mohou pokračovat s novou energií a novým hlasem.
BLOOD OF THE NATIONS OBRÁTILO POCHYBNOSTI
Nová sestava začala pracovat s producentem Andy Sneapem. Výsledkem bylo album Blood of the Nations, které vyšlo v roce 2010 jako první velký studiový návrat Accept po dlouhé pauze.
Deska nabídla přesně to, co fanoušci tradičního heavy metalu potřebovali. Ostré kytary, mohutné bicí, velké refrény a skladby, které nepůsobily jako kopie minulosti.
Mezi nejvýraznější písně patřily Teutonic Terror, The Abyss, Blood of the Nations a Pandemic.
Největší otázkou byl samozřejmě Markův hlas. Mnoho posluchačů čekalo, že bez Uda bude Accept chybět to nejdůležitější.
Místo zklamání ale přišel úspěch.
Blood of the Nations se v Německu dostalo na čtvrté místo hitparády, což bylo v té době nejvyšší umístění v historii Accept. Z kapely, o jejímž návratu mnozí pochybovali, se znovu stalo jedno z nejdůležitějších jmen klasického heavy metalu.
Tornillo navíc dokázal, že nemusí být kopií svého předchůdce. Jeho hlas byl drsný, naléhavý a dostatečně výrazný na to, aby se stal novou tváří kapely.
Z JEDNÉ NÁHODY VZNIKLA NOVÁ ÉRA
Mark Tornillo neměl být pouze dočasnou náhradou.
Po úspěchu prvního alba pokračoval s Accept na deskách Stalingrad z roku 2012, Blind Rage z roku 2014, The Rise of Chaos z roku 2017, Too Mean to Die z roku 2021 a Humanoid z roku 2024.
Právě Blind Rage se stalo prvním albem Accept, které s Tornillem vystoupalo v Německu na první místo.
Wolf Hoffmann později uvedl, že Markův hlas skvěle funguje u starého materiálu, ale zároveň dává kapele možnost vytvářet nové písně, které nejsou pouze vzpomínkou na osmdesátá léta.
To je podstatný rozdíl.
Tornillo Accept nevrátil do minulosti. Pomohl jim vybudovat další kapitolu.
ACCEPT DNES SLAVÍ PADESÁT LET
V roce 2026 Accept slaví padesát let existence. Mark Tornillo je jejich zpěvákem od roku 2009 a za tu dobu s kapelou natočil šest studiových alb.
Muž, který kdysi chodil do práce jako elektrikář a na jam session přišel téměř náhodou, dnes stojí v čele kapely, jejíž písně zpívají fanoušci po celém světě.
Jeho příběh není pohádkou o mladém talentu, kterého si někdo všiml v prvním týdnu kariéry.
Je mnohem silnější.
Mark už měl za sebou roky hraní, menší úspěchy, období útlumu i obyčejnou práci. Věděl, jaké to je, když hudební sen nestačí k zaplacení účtů. Přesto nepřestal zpívat.
A když se nabídka konečně objevila, nepřišla v dokonalé chvíli. Přišla ve chvíli, kdy byl nemocný, nejistý a vůbec netušil, proč by o něj měla mít kapela jako Accept zájem.
Přesto do toho studia dorazil.
Někdy totiž život nezmění velký plán. Změní ho obyčejné rozhodnutí nezůstat doma.
Mark Tornillo tam původně šel pro autogramy.
Odešel jako nový hlas Accept.
🖤🤘👇 Jestli jste dočetli až sem, děkujeme, že jste s námi zůstali až do konce. Pokud Vás příběh zaujal, napište nám do komentářů, co ve vás zanechal – nebo ho podpořte alespoň emotikonem. Každá vaše reakce pomáhá, aby se podobné příběhy dostaly k dalším metalistům.
