Nejdřív stavěl aparaturu Jimimu Hendrixovi. Potom dostal do ruky baskytaru, na kterou nikdy předtím nehrál. A když ho Hawkwind po zadržení na kanadské hranici vyhodili, založil kapelu, která navždy změnila tvrdou hudbu. Lemmy Kilmister nepotřeboval dokonalý plán. Stačilo mu přežít další ránu a proměnit ji v něco hlasitějšího.
MUŽ ZA HENDRIXOVÝM APARÁTEM
Na konci šedesátých let nebyl Lemmy Kilmister světovou ikonou. Neměl Motörhead, charakteristický knír ani publikum, které by s ním zpívalo každý řádek „Ace of Spades“.
Byl jedním z lidí, kteří pracovali v zákulisí.
Po příchodu do Londýna se dostal do blízkosti Jimiho Hendrixe a jeho kapely. Pomáhal jako člen koncertního týmu, přenášel a připravoval aparaturu a sledoval jednoho z největších kytaristů historie z míst, kam běžný fanoušek neviděl.
Lemmy později vzpomínal, že Hendrix dokázal být na pódiu naprosto výjimečný, ale mimo něj působil mnohem tišeji. Pro mladého muzikanta to byla škola, kterou nemohla nabídnout žádná učebnice.
Viděl zblízka, co znamená ovládnout pódium. Jak se pracuje se zvukem, hlasitostí i publikem. A především pochopil, že opravdová osobnost nemusí dodržovat pravidla, která vytvořil někdo jiný.
Zatím ale zůstával mužem stojícím za aparátem někoho slavnějšího.
KYTARISTA, KTERÉMU PODALI BASKYTU
Lemmy se považoval především za kytaristu. Hrál v několika skupinách, mimo jiné v Rockin’ Vickers, a snažil se najít místo na britské hudební scéně.
Zlom přišel v roce 1971, když se objevil v okolí kapely Hawkwind.
Původně měl zájem o místo kytaristy. Jenže během jednoho bezplatného koncertu nedorazil baskytarista. Jeho nástroj i aparatura zůstaly v dodávce a kapela potřebovala rychlé řešení.
Když se Dave Brock zeptal, kdo umí hrát na baskytaru, někdo ukázal na Lemmyho.
Byl v tom jeden problém.
Lemmy na baskytaru nikdy nehrál.
Nik Turner mu měl poradit, aby jednoduše dělal nějaký hluk v tónině E. Lemmy si nástroj vzal, nastoupil před publikum a během devadesátiminutového koncertu se na něj v podstatě učil hrát.
Nebyl to způsob, který by doporučil učitel hudby. Pro Lemmyho ale dokonale fungoval.
Z NOUZOVÉHO ŘEŠENÍ VZNIKL NOVÝ ZVUK
Protože byl původně kytarista, nepřemýšlel o baskytaře jako většina ostatních hráčů. Nechtěl se schovávat někde mezi bicími a kytarou. Hrál akordy, používal silné zkreslení a tlačil svůj nástroj dopředu.
Baskytara v jeho rukou nezněla jako doprovod. Zněla jako další rytmická kytara.
Právě tento přístup se později stal jedním ze základních poznávacích znaků Motörhead. Lemmy nevytvořil svůj styl dlouhým studiem techniky. Vytvořil ho tím, že vlastně nevěděl, jak by měl správný baskytarista hrát.
A tak hrál po svém.
Hawkwind mu navíc nabídli prostor, ve kterém se mohl rozvíjet. Kapela spojovala tvrdý rock s psychedelií, experimenty a téměř hypnotickou energií. Lemmy do jejího světa zapadl, přestože jeho povaha a způsob života často přinášely napětí.
V roce 1972 nazpíval skladbu „Silver Machine“, která se v britském žebříčku dostala až na třetí místo.
Muž, jenž se k baskytaře dostal náhodou, se najednou stal hlasem největšího hitu Hawkwind.
Zdálo se, že konečně našel své místo.
DVĚ NOCI, KTERÉ UKONČILY JEDNU KAPITOLU
V květnu 1975 vyrazili Hawkwind na turné po Severní Americe. Při přechodu kanadské hranice našli celníci u Lemmyho bílý prášek, který nejprve považovali za kokain.
Ve skutečnosti šlo o amfetamin.
Lemmy byl zadržen a přibližně dva dny strávil ve vazbě. Kvůli nesprávnému určení látky však obvinění neobstálo a byl propuštěn.
Tím ale celý případ neskončil.
Kapela musela rušit vystoupení a mezi Lemmyho životním stylem a zbytkem Hawkwind už delší dobu rostlo napětí. Zadržení na hranici se stalo posledním impulzem. Spoluhráči mu oznámili, že v kapele končí.
Lemmy dostal padáka uprostřed turné a musel se vrátit do Anglie.
Později tuto situaci často komentoval s typickým černým humorem. Rozdíly mezi ním a Hawkwind nebyly v tom, že by jedna strana žila spořádaně a druhá divoce. Spíš dávali přednost jiným drogám a jinému způsobu chaosu.
Pod vtipy ale zůstávala skutečnost, že ho vyhazov zasáhl. Dave Brock po letech přiznal, že Lemmy byl rozhodnutím kapely šokovaný a pravděpodobně by v Hawkwind zůstal, kdyby ho nevyhodili.
Jenže právě tato chvíle změnila všechno.
KAPELA JMÉNEM BASTARD
Po návratu do Anglie mohl Lemmy zmizet. Hawkwind za sebou měli úspěšné období a jeho pověst nebyla zrovna bezproblémová. Místo prosby o návrat se ale rozhodl postavit vlastní kapelu.
Chtěl vytvořit něco rychlého, hlasitého a nekompromisního. Britskou odpověď na americké MC5 – skupinu, která nebude stát na místě ani se snažit někomu zavděčit.
První název zněl Bastard.
Manažer mu ale vysvětlil, že s takovým jménem se skupina jen těžko dostane do rádia nebo televizního pořadu Top of the Pops. Pokud by náhodou měla hit, samotný název by jí mohl zavřít dveře.
Lemmy proto sáhl po názvu skladby, kterou napsal ještě pro Hawkwind.
Motörhead.
V britském slangu toto slovo označovalo člověka užívajícího amfetaminy. „Motorhead“ byla zároveň poslední skladba, kterou Lemmy pro Hawkwind napsal a nazpíval.
Název nové kapely tak symbolicky uzavřel jeho minulost – a zároveň otevřel něco mnohem většího.
NA ZAČÁTKU NEBYLA SLÁVA
První sestavu Motörhead tvořili Lemmy, kytarista Larry Wallis a bubeník Lucas Fox. Nebyla to ještě klasická trojice, kterou později poznal celý svět.
Cesta k úspěchu navíc nebyla rychlá.
Kapela hrála špinavý a hlasitý rock v době, kdy britskou scénou začínal otřásat punk. Motörhead však nebyli klasickou metalovou ani punkovou skupinou. Lemmy celý život trval na tom, že hrají jednoduše rock’n’roll.
A měl pravdu.
Jejich hudba byla příliš tvrdá pro běžný rock, příliš divoká pro tehdejší heavy metal a současně dostatečně přímočará, aby jí rozuměli punkoví fanoušci.
Motörhead se stali jednou z mála kapel, před kterou mohli stát vedle sebe metalisté i pankáči, aniž by někdo řešil, kam přesně patří.
Když se k Lemmymu přidali kytarista „Fast“ Eddie Clarke a bubeník Phil „Philthy Animal“ Taylor, vznikla sestava, která vytvořila charakteristický zvuk kapely.
Tři lidé. Obrovská hlasitost. Žádné zbytečnosti.
PŘIŠLY OVERKILL, BOMBER A ACE OF SPADES
První album Motörhead vyšlo v roce 1977. Skutečný průlom ale přinesl až rok 1979 a desky „Overkill“ a „Bomber“.
Najednou bylo jasné, že tahle skupina není jen další hlučnou atrakcí z britských klubů.
Motörhead hráli rychleji a agresivněji než většina tehdejších rockových kapel. Lemmyho zkreslená baskytara vyplňovala prostor jako motor, který se odmítá zastavit. Jeho chraplavý hlas zněl, jako by každý verš vznikal někde mezi barem, dálnicí a pódiem.
V roce 1980 vyšla skladba a album „Ace of Spades“. Z písně se postupně stala rocková hymna a z Lemmyho člověk, kterého poznávali i lidé, kteří Motörhead neposlouchali.
O rok později živé album „No Sleep ’til Hammersmith“ vystoupalo na první místo britského žebříčku.
Bedňák, který kdysi připravoval aparaturu Jimimu Hendrixovi, stál ve středu jedné z nejhlasitějších kapel světa.
VYHAZOV, KTERÝ SE PROMĚNIL VE VÍTĚZSTVÍ
Lemmyho příběh není klasickým vyprávěním o člověku, který měl od začátku jasný plán.
Naopak.
Nejprve stál za pódiem a pracoval pro slavnější hudebníky. Potom dostal nástroj, na který neuměl hrát. Nakonec ho vyhodili z kapely ve chvíli, kdy se zdálo, že si konečně vybudoval pevné místo.
Pokaždé mohl skončit.
Místo toho proměnil každou ránu v další začátek.
Od Hendrixe si odnesl zkušenost s pódiem a hlasitostí. Hawkwind mu dali do ruky baskytaru a dovolili mu vytvořit vlastní styl. A vyhazov z kapely ho donutil založit Motörhead.
Kdyby ho Hawkwind v roce 1975 neposlali domů, možná by v jejich sestavě pokračoval ještě několik let. Možná by nazpíval další hit. Možná by byl dodnes připomínán jako výrazný člen slavné psychedelické skupiny.
Jenže svět by možná nikdy nedostal „Overkill“, „Bomber“ ani „Ace of Spades“.
To, co tehdy vypadalo jako Lemmyho největší porážka, se nakonec stalo jeho největším vítězstvím.
Nezůstal mužem, který pracoval pro Hendrixe. Nezůstal ani baskytaristou Hawkwind, kterého vyhodili během turné.
Stal se Lemmym.
A to byla role, kterou nemohl zahrát nikdo jiný.
