Deep Purple zveřejnili oficiální videoklip k nové skladbě Diablo. Singl je další ochutnávkou z připravovaného alba Splat!, které vyjde 3. července u earMUSIC, a ukazuje kapelu v poloze, která se opírá o riff, groove a klasickou studiovou chemii.
Deep Purple mají za sebou víc než půl století historie, ale podle nového singlu Diablo rozhodně nehodlají působit jako kapela, která jen hlídá vlastní odkaz. Novinka už dříve vyšla jako další ukázka z chystané desky Splat!, teď k ní kapela přidala také oficiální videoklip.
Skladba navazuje na první singl Arrogant Boy a otevírá jeden z podivnějších příběhových světů nového alba. Podle popisu kapely se v něm hrdinka vydává na nebezpečnou cestu, překračuje řeku, končí v zápasnické jámě, propadá se do třpytivého bazénu a nakonec se vrací domů s příběhem, který by si možná raději nechala pro sebe. Zní to skoro jako zvláštní sen — a právě tahle lehce surreálná rovina k pozdní éře Deep Purple sedí víc, než by se mohlo zdát.
Hudebně je Diablo především klasický purplovský rocker. Ne v tom smyslu, že by kapela slepě přehrávala sedmdesátá léta, ale protože stojí na tom, co Deep Purple vždycky uměli nejlépe: živý tah kapely ve studiu, tvrdší riff, prostor pro hráče a jednoduchý pocit, že skladba dýchá, místo aby byla poskládaná po částech.
Nečekaným hostem je Keith Urban, který ve skladbě přidává druhou kytaru. Na papíře může spojení hardrockové legendy s country-popovou hvězdou působit překvapivě, ale Urban je velmi schopný kytarista a v Diablu nepůsobí jako jméno přilepené kvůli pozornosti. Spíš jako další hráč, který rozumí tomu, že dobrý rockový song potřebuje především energii, ne samoúčelnou okázalost.
Ian Gillan k tématu skladby řekl, že jde o odvahu udělat aspoň jednou v životě něco vzrušujícího. Sejít z hlavní cesty, zkusit zvláštní odbočku a přijmout, že výsledek vás může navždy vést, nebo varovat. U kapely, která už dávno nemusí nikomu nic dokazovat, to zní sympaticky civilně. Deep Purple si prostě dovolují hrát tak, jak jim to v současné sestavě dává smysl.
Album Splat! znovu vznikalo s producentem Bobem Ezrinem, který je spojený i s novějšími deskami Deep Purple. Kapela sama nový materiál popisuje jako návrat k dynamice, rovnováze a radosti z hraní období let 1969 až 1973. To může znít jako velké tvrzení, ale Diablo ukazuje, že se Deep Purple nesnaží jen vyvolat nostalgii. Chtějí pořád psát nové skladby, které mají důvod existovat.
A to je u podobně staré legendy možná nejdůležitější. Deep Purple už nemusí honit žebříčky ani dokazovat, že patří do rockové historie. Přesto zní v Diablu jako kapela, která ještě nechce zavřít dveře do studia.
Buďte první kdo přidá komentář