Dne 25. srpna 1976 vyšlo album, které působilo jako dílo zkušené a sehrané kapely s neomezeným rozpočtem. Ve skutečnosti vznikla jeho většina ve skromném sklepě nedaleko kotle a hlavním tvůrcem byl inženýr společnosti Polaroid, který stále pochyboval, zda se hudbou vůbec někdy uživí.
Bezejmenný debut skupiny Boston nakonec vystoupal na třetí místo amerického žebříčku, přinesl tři velké singly a ve Spojených státech získal sedmnáctinásobnou platinu. Dnes slaví přesně 50 let.
OD POLAROIDU K POSLEDNÍMU POKUSU
Tom Scholz vystudoval strojní inženýrství na Massachusettském technologickém institutu a po škole pracoval ve vývoji společnosti Polaroid. Přes den se věnoval technice, večer stavěl nahrávací zařízení, učil se pracovat se zvukem a všechny vydělané peníze dával do hudby.
První skladbu Foreplay napsal už kolem roku 1969. Během následujících šesti let pořizoval další a další nahrávky, které rozesílal vydavatelstvím. Odpovědí byla série odmítnutí. Také společnost Epic jednu z raných nahrávek zamítla s názorem, že kapela nepřináší nic nového.
V roce 1975 byl Scholz téměř rozhodnutý, že dokončí poslední ukázkovou nahrávku, prodá zařízení a svůj sen vzdá. Právě tato páska však konečně zaujala. Epic změnil názor, vyžádal si živé předvedení kapely a následně nabídl smlouvu.
Pro vystoupení před zástupci společnosti bylo nutné dát dohromady skutečnou sestavu. Ke Scholzovi, zpěvákovi Bradu Delpovi a kytaristovi Barrymu Goudreauovi se připojili baskytarista Fran Sheehan a bubeník Sib Hashian. Z původních Mother’s Milk se stali Boston.
DESKA, KTERÁ SE NATÁČELA TAJNĚ
Epic chtěl, aby skupina písně znovu pořídila v profesionálním studiu v Los Angeles. Scholz však věděl, že pod dohledem cizích lidí nedokáže pracovat stejně jako o samotě. Producent John Boylan proto vymyslel neobvyklé řešení.
Část kapely odletěla do Kalifornie, aby vydavatelství získalo dojem, že tam vzniká celé album. Scholz mezitím zůstal ve svém sklepním studiu Foxglove ve Watertownu a znovu vytvářel skladby téměř přesně podle původních ukázkových nahrávek.
Většina nástrojových základů tak vznikla ve sklepě. Píseň Let Me Take You Home Tonight byla jedinou skladbou natočenou celou v Los Angeles a zároveň jedinou, na níž se sešlo všech pět členů pozdější koncertní sestavy. Zpěvy a další části se dokončovaly v Capitol Studios, výsledná nahrávka byla smíchána ve Westlake Audio a finální zvukovou úpravu provedl Wally Traugott.
Celkové náklady podle Boylanova pozdějšího odhadu dosáhly přibližně 28 000 dolarů. Na tehdejší poměry šlo o mimořádně nízkou částku.
Scholz nahrál většinu nástrojů, ale nebyl to úplně sólový projekt. Goudreau například vytvořil sólové kytary v Long Time a podílel se na Let Me Take You Home Tonight. Masdeovy bicí z původní ukázkové nahrávky Rock & Roll Band zůstaly zachovány také na výsledném albu.
ZVUK, KTERÝ PŘEDBĚHL DOBU
Síla nahrávky neleží pouze v hlasitých kytarách. Scholz proti sobě stavěl jemné akustické pasáže a mohutné elektrické stěny, vrstvil několik melodických kytar, využíval varhany Hammond s reproduktorem Leslie a každou část pečlivě umísťoval do výsledného zvuku.
Typické zkreslení vznikalo pomocí zesilovače Marshall, wah-wah pedálu nastaveného do středové polohy a raného předchůdce Scholzova zařízení Power Soak. To umožňovalo vybudit zesilovač naplno, ale současně udržet hlasitost pod kontrolou.
Na debutu ještě nebyl použit známý Rockman. Ten Scholz vyvinul až později. Kosmicky působící barvy na albu vytvářely kytary, varhany, klavinet a vlastní analogové zvukové obvody.
Stejně důležitý byl Brad Delp. Všechny hlasové harmonie nazpíval sám a jeho mimořádně vysoké tóny nebyly elektronicky upravovány. Producent John Boylan později vzpomínal, že Delp náročné části zvládal rychle a téměř bez chyb.
JAK ALBUM PŘIJALI V ROCE 1976?
Dobové ohlasy byly převážně velmi příznivé. Rolling Stone obdivoval spojení britského tvrdého rocku s progresivními postupy a Foreplay/Long Time přirovnal ke spojení Led Zeppelin a Yes. Recenzent dokonce předpověděl, že pokud budou Boston stejně přesvědčiví na pódiu, Aerosmith dostanou vážného soupeře.
Billboard vyzdvihl melodie, nápaditou práci s těžkými kytarami a Delpův zpěv. Cash Box označil album za mimořádně působivý debut. Ne všichni však byli bezvýhradně nadšeni. Stereo Review chválil More Than a Feeling, ale zbytek desky považoval za méně zapamatovatelný.
Právě tento rozdíl je zajímavý. Část posluchačů slyšela budoucnost rockového zvuku, jiní až příliš uhlazenou studiovou konstrukci. Pozdější hanlivé označení průmyslový rock však bylo poněkud ironické – vydavatelství totiž zpočátku ani nevědělo, kde a jak album skutečně vzniká.
PRODEJE A ŽEBŘÍČKY
Boston se v americkém žebříčku Billboard 200 dostali nejvýše na třetí místo, kde vydrželi pět týdnů. Přestože album nikdy nebylo jedničkou, v žebříčku strávilo celkem 132 týdnů.
More Than a Feeling dosáhla na 5. místo, Long Time na 22. a Peace of Mind na 38. příčku americké hitparády. Skupina navíc získala nominaci na cenu Grammy pro nejlepšího nového interpreta roku 1977.
Ve Spojených státech má album potvrzenou sedmnáctinásobnou platinu, tedy nejméně 17 milionů prodaných kusů. Celosvětové odhady se nejčastěji pohybují mezi 20 a 25 miliony, nejpevněji doloženým údajem však zůstává americká certifikace.
KYTARY, KTERÉ OPOUŠTĚJÍ ZEMI
Také obal se stal součástí rockové historie. Navrhla jej Paula Scher, výtvarně zpracoval Roger Huyssen a nápis vytvořil Gerard Huerta. Údajné vesmírné lodě jsou ve skutečnosti obrácené kytary, které opouštějí rozpadající se planetu.
Scholz chtěl na obalu kytaru, Scher však tento nápad považovala za příliš obyčejný. Výsledkem kompromisu byla kytara proměněná ve vesmírnou loď. Scher později obal neřadila mezi svá nejlepší díla, přesto se z něj stal jeden z nejznámějších výtvarných motivů sedmdesátých let.
PROČ STEJNOJMENNÉ ALBUM BOSTON STÁLE FUNGUJE?
Texty alba mohou místy působit jednoduše a jeho zvuk je téměř nepřirozeně uhlazený. Zároveň však obsahuje mimořádné melodie, přesně vystavěnou dynamiku, nezaměnitelné kytary a jeden z nejlepších hlasů tehdejšího rocku.
Boston nejsou jen příběhem úspěšného debutu. Jsou důkazem, že posluchač nakonec nepozná, kolik stálo studio ani zda se nacházelo v Los Angeles, nebo vedle kotle ve sklepě. Pozná pouze to, jestli měl jeho tvůrce jasnou představu.
Tom Scholz ji měl. Trvalo mu šest let, než ji ostatní uslyšeli. Potom už stačilo necelých 38 minut, aby změnil rockovou historii.
