Ian Gillan v rozhovoru pro Planet Rock připomněl, že „Smoke On The Water“ bývá často mylně vnímána jako těžkopádná heavymetalová skladba. Podle zpěváka Deep Purple je to omyl. Skutečná síla písně neleží v hrubém náporu, ale v přesném citu, dynamice a lehkosti hry Iana Paice.
Gillan mluvil hlavně o živém rozměru Deep Purple. Kapela podle něj sice neobměňuje každý večer celý setlist, ale skladby nikdy nezní úplně stejně. Drobné změny, improvizace a vzájemné reakce mezi hráči jsou podle něj důvodem, proč i staré písně zůstávají živé.
Zajímavou vzpomínkou je Gillanovo setkání s Lucianem Pavarottim. Slavný tenor mu prý říkal, že závidí rockovým zpěvákům svobodu měnit výraz skladby večer co večer. V opeře by podobná volnost mohla být považována za chybu, zatímco v rocku je jedním ze základních principů.
Gillan se v rozhovoru dotkl i koncertní produkce. Deep Purple podle něj nikdy nestáli na obřích efektech víc než na samotné kapele. I dnes sice používají obrazovou složku, ale jádrem zůstává hraní. Právě v tom je podle něj rozdíl mezi efektní show a kapelou, která dokáže večer od večera dýchat jinak.
Buďte první kdo přidá komentář