Zakk Wylde zase jednou řekl něco, co zní jednoduše, ale má v sobě víc pravdy než spousta motivačních řečí. V novém rozhovoru pro pořad Gnarly Origins magazínu Revolver, který rozebral také Blabbermouth dne 12. května 2026, se vrátil ke svým začátkům: od práce na benzínce v New Jersey až po konkurz k Ozzymu Osbournovi.
A jeho rada mladým muzikantům?
Nesněte jen o pódiu. Zasvěťte tomu život.
Wylde nemluví o tom, že každý musí být milionář, mít soukromé letadlo a stadion plný lidí. Naopak. Podle něj je základní výhra už to, když člověk může dělat hudbu celý den a zaplatit z ní účty. To je možná nejzdravější pohled na úspěch, jaký může mladý muzikant slyšet. Ne sláva za každou cenu, ale svoboda živit se tím, co milujete.
Když za ním prý chodí rodiče s otázkou, co poradit synovi nebo dceři, kteří chtějí hrát, odpovídá po svém: buďte jako Jimmy Page. Ne proto, že se dá jednoduše stát Led Zeppelin, ale proto, že Page byl celý život naplno ponořený do hudby. Nebyla to jeho bokovka. Byl to jeho svět.
Zakk přitom dobře ví, o čem mluví. Nezačínal v pohodlí. Sekal trávníky, pracoval v oddělení zeleniny v obchodě Fine Fare, pumpoval benzín. Jenže sám říká, že tyhle práce nebral jako vězení. Byly to kroky k cíli. Vydělával na kytaru, aparát a na všechno, co ho mohlo dostat blíž k životu, který si vybral.
A právě v tom je jeho vzkaz silný. Neříká mladým muzikantům: „Kašlete na práci.“ Říká spíš: „Ať vás každá práce, kterou děláte, přibližuje k tomu, co opravdu chcete.“ To je obrovský rozdíl.
Zajímavé je, že Wylde vůbec nestaví svůj příběh jen na tom, že ho zachránil Ozzy. Přiznává, že kdyby se mu nikdy neotevřely dveře na největší pódia světa, stejně by s hudbou nepřestal. S Johnem „J.D.“ DeServiem z Black Label Society by podle svých slov klidně vlastnili hudební obchod, učili by, hráli svatby, předělávky i vlastní věci. Hlavní by bylo, že se celý jejich život točí kolem hudby.
To je možná nejdůležitější část celého rozhovoru. Zakk Wylde nepopisuje hudbu jako los do loterie. Popisuje ji jako způsob života. Buď hrajete, píšete, učíte, zkoušíte, opravujete aparát, jedete v dodávce, prodáváte kytary, nebo stojíte na velkém pódiu. Ale pořád jste uvnitř toho světa.
A k tomu přidal ještě jednu myšlenku, kterou prý často opakovali i Dimebag Darrell a Vinnie Paul z Pantery: člověk si může vybrat, jestli bude nešťastný, nebo šťastný. Zní to skoro až podezřele prostě. Jenže u Zakka to nepůsobí jako fráze z plakátu. Spíš jako životní pravidlo chlapa, který si prošel obrovskou slávou, ztrátami, tvrdou prací i návraty.
Pokud vás něco štve, napište o tom skladbu. Pokud jste smutní, vymyslete riff. Pokud nemáte cestu, postavte si ji sami. To je celé Wyldeovo poselství v jedné větě.
A je zajímavé, že to říká právě v době, kdy je pořád neuvěřitelně vytížený. Black Label Society letos podporují album Engines of Demolition, vydané v březnu 2026. V srpnu se kapela vrací na druhou část amerického turné American Crusade, kde budou Zakk, J.D. DeServio a Jeff Fabb hrát dvojí porci večera: nejen Black Label Society, ale i poctu Black Sabbath pod názvem Zakk Sabbath. Jako předkapela jede Dark Chapel, projekt kytaristy BLS Daria Loriny.
Zakk Wylde tak není jen muž, který kdysi dostal životní šanci u Ozzyho. Je to muzikant, který se té šance drží dodnes tak, jako by pořád znovu začínal. A v tom je jeho rada mladým kapelám možná nejcennější.
Nečekejte, až vás někdo objeví.
Nečekejte, až bude ideální čas.
Nečekejte, až vám někdo postaví pódium.
Vezměte kytaru, pište riffy, dělejte, co musíte, a nenechte svůj život skončit v práci, kterou nenávidíte.
Protože jak by řekl Zakk: je to vaše kniha. Váš film. Tak si ho napište sami.
Co si o tom myslíte? Dá se dnes ještě hudbě obětovat celý život, nebo je to čím dál těžší?
Buďte první kdo přidá komentář