SLIPKNOT V REKLAMĚ NA GUCCI

NEČEKANÉ SPOJENÍ, KTERÉ DÁVÁ VĚTŠÍ SMYSL, NEŽ SE ZDÁ…

Kdyby někdo ještě před pár lety řekl, že v reklamním filmu značky Gucci zazní Slipknot, nejspíš by to znělo jako vtip. Jenže přesně to se teď stalo. Luxusní módní dům zveřejnil krátký film Generation Gucci, který natočil britský režisér Jonathan Glazer, a v jeho zvukové stopě se objevila skladba (sic) z debutového alba Slipknot z roku 1999.

Na papíře je to skoro absurdní spojení. Na jedné straně Gucci, svět vysoké módy, stylizovaných obrazů a luxusu. Na druhé straně Slipknot, kapela, která na konci devadesátých let vtrhla na scénu jako špinavý, chaotický a násilně energický protipól uhlazenosti. Jenže právě v tom je celá věc zajímavá. Ten kontrast není chyba. Je to pointa.

Film Generation Gucci pracuje se snovou, lehce znepokojivou atmosférou. Začíná v motelu pod úplňkem, přechází mezi realitou a zvláštní noční fantazií a hudebně střídá několik úplně odlišných světů. Vedle italské zpěvačky Miny a francouzsko-arménského šansoniéra Charlese Aznavoura najednou přijde výbuch Slipknot. Konkrétně skladba (sic), jeden z nejprudších kusů jejich rané éry.

A právě tady to začne fungovat. (sic) není skladba, která by se snažila být pohodlná. Je to náraz. Krátká exploze vzteku, tlaku a nervozity. V luxusně stylizovaném obrazu proto nepůsobí jako obyčejná hudební kulisa, ale jako záměrné narušení. Jako moment, kdy se elegantní povrch najednou roztrhne a pod ním se ukáže něco ostřejšího.

Nejde přitom o to, že by se Slipknot v reklamě osobně objevili. Kapela není součástí obrazu, zazní jen její hudba. Přesto to fanoušci okamžitě zaznamenali. Není divu. (sic) patří mezi skladby, které pro mnoho lidí definují původní nástup Slipknot: bicí jako útok, riffy bez slitování, Corey Taylor na hraně výbuchu a celkový pocit, že se člověk ocitl uprostřed řízeného zhroucení.

Zároveň to není tak náhodné spojení, jak se může zdát. Slipknot nikdy nebyli jen kapela v maskách. Od začátku pracovali s obrazem, identitou, šokem, tělem, kostýmem a divadelností. To všechno jsou prvky, které má móda také ve svém jazyce. Jen s úplně jiným výsledkem. U Gucci se z toho stává luxusní sen, u Slipknot noční můra z Iowy. Ale oba světy rozumí síle vizuálu.

Zajímavá je i vazba na M. Shawna „Clowna“ Crahana, jednoho z tvůrčích motorů Slipknot. Ten se už dříve otevřeně hlásil k zájmu o módu a jako důležitý vstup do tohoto světa zmiňoval Alexandra McQueena. Jinými slovy: propojení Slipknot a módního prostředí není úplně z jiné planety. Jen se teď dostalo do mimořádně viditelné podoby.

Pro část fanoušků to bude možná pořád divné. Pro jiné geniálně nečekané. Ale jedno je jisté: Slipknot už dávno nejsou jen kapela jedné scény. Jejich hudba, estetika i kulturní otisk přesáhly metalové hranice. A když se skladba jako (sic) objeví v reklamním filmu Gucci, je to další důkaz, že tvrdá hudba může pronikat i do míst, kde bychom ji ještě nedávno vůbec nečekali.

A možná právě proto tenhle moment tak dobře funguje. Není uhlazený. Není bezpečný. Je trochu absurdní, trochu provokativní a hodně zapamatovatelný. Přesně jako Slipknot v době, kdy poprvé kopli dveře do světa.