Když se Scotta Iana zeptáte na jeho nejoblíbenější kapelu, odpověď má už dávno připravenou. Nejsou to Metallica, Slayer ani žádná jiná thrashmetalová legenda. Kytarista Anthrax nedá dopustit na AC/DC, ovšem s jednou zásadní podmínkou. Za jejich nejlepší období považuje roky, kdy za mikrofonem stál Bon Scott. Právě jeho hlas, texty a osobnost podle Iana proměnily obyčejný rock’n’roll v něco naprosto výjimečného.
V novém rozhovoru pro projekt Bon Scott Estate Interview Project se Ian vrátil do sedmdesátých let, kdy jako dospívající kluk navštěvoval školu v newyorském Queensu. Právě ve školní jídelně poprvé zaslechl album Powerage z roku 1978. Jakmile se rozezněla skladba „Rock ‘N’ Roll Damnation“, bylo rozhodnuto. Hudba AC/DC ho okamžitě pohltila.
„Když se mě někdo zeptá na mou nejoblíbenější kapelu, vždycky musím upřesnit, že jsou to AC/DC s Bonem,“ vysvětlil Ian. Právě toto období představuje hudbu, ke které se vrací nejraději. Australská skupina pro něj znamenala tolik, co pro jiné posluchače Led Zeppelin nebo Beatles.
Nešlo přitom jen o samotné skladby. Ian přiznává, že ho fascinoval především Bon Scott. Zatímco jiné rockové kapely stavěly na výrazné pódiové image a velkolepé show, AC/DC podle něj nabízeli něco mnohem přímočařejšího. A právě Scott dokázal jejich hudbě dodat osobitost, kterou u nikoho jiného neslyšel.
Zvláštní obdiv chová také k jeho textům. Ian je považuje za překvapivě blízké punku, protože vycházejí ze skutečného života, nevyhýbají se drzosti a nepůsobí strojeně. Jako příklady uvedl skladby „It’s A Long Way To The Top (If You Wanna Rock ‘N’ Roll)“ a „Rock ‘N’ Roll Singer“.
Podle kytaristy Anthrax měl Bon Scott mimořádný dar proměnit i zdánlivě obyčejnou příhodu v poutavý příběh. Dokázal zpívat o každodenních zážitcích tak, že posluchač měl pocit, jako by seděl přímo vedle něj a všechno prožíval společně s ním.
Ian dokonce přirovnal Scotta k pirátovi, jehož dobrodružství mohl prostřednictvím písní sledovat. Jako patnáctiletý nebo šestnáctiletý kluk věřil, že příběhy, které zpěvák vypráví, skutečně prožil. Právě tato bezprostřednost ho fascinovala nejvíc.
Bon Scott však nebyl jediným členem AC/DC, který zásadně ovlivnil jeho život. Stejně důležitý byl kytarista Malcolm Young.
Ian v minulosti opakovaně vysvětloval, že se na rytmickou kytaru učil právě podle jeho hry. Doma si pouštěl desky AC/DC a snažil se jednotlivé party napodobovat. Malcolm se tak stal jeho neoficiálním učitelem, přestože se spolu nikdy nepotkávali na pravidelných lekcích.
Zajímavé je, že hudební přístup Anthrax se od AC/DC výrazně liší. Zatímco Ianova vlastní kapela staví na rychlých, přesně tlumených riffech, Malcolm Young dokázal vytvořit obrovskou energii pomocí zdánlivě jednoduchých akordů. Právě tuto schopnost Ian dodnes obdivuje.
Jeho vztah k australské legendě je natolik silný, že si nechal oba bratry Youngovy vytetovat na paže. Malcolm má své místo na levé, Angus na pravé. Jak sám vysvětlil, chtěl mít jejich podobizny stále u sebe, protože pro něj jako kytaristu znamenají nesmírně mnoho.
Přes všechen obdiv ho ale dodnes mrzí jedna věc. Nikdy neviděl Bona Scotta vystupovat naživo. Příležitost měl během turné Highway To Hell, ale koncert nakonec nenavštívil. V únoru 1980 Scott ve věku pouhých 33 let zemřel a další možnost už nepřišla.
Ianův příběh připomíná, jak výrazně může jediná kapela ovlivnit budoucnost mladého muzikanta. Z kluka, který ve školní jídelně objevil Powerage a doma napodoboval Malcolma Younga, se později stal jeden ze zakladatelů amerického thrash metalu.
A přestože s Anthrax pomáhal vytvářet mnohem tvrdší a rychlejší hudbu, jeho největší inspirace zůstává stejná. AC/DC s Bonem Scottem.
VIDEO – SCOTT IAN VZPOMÍNÁ NA BONA SCOTTA A AC/DC (2026)
