Dnes si připomínáme 32 let od smrti Kurta Cobaina. Vnesl do rocku syrovost, nerv, špínu i opravdovost, které byly blízké i mnoha lidem odchovaným metalem. A hlavně ukázal, že síla hudby nemusí vždy stát jen na technice nebo monumentálnosti, ale i na obyčejně neobyčejné upřímnosti.
Kurt Donald Cobain se narodil 20. února 1967 v Aberdeenu ve státě Washington. Dětství mu podle životopisců nejprve plynulo poměrně klidně, ale zlom přišel ve chvíli, kdy se jeho rodiče rozvedli. Právě tenhle otřes bývá často označován za jednu z událostí, která hluboce poznamenala jeho další vývoj. Cobain se začal uzavírat do sebe, střídal různá prostředí a už v dospívání v sobě nesl neklid, který se později otiskl i do jeho textů a celkové osobnosti.
Právě z tohohle vnitřního napětí pak vzniklo něco, co změnilo hudební dějiny. V druhé polovině osmdesátých let dal dohromady Nirvanu, kapelu, která spojila punkovou dravost, hlučnost a melodii do tvaru, jenž později dostal nálepku grunge. Když se k sestavě přidal Dave Grohl, začalo být jasné, že tohle nebude jen další regionální kapela z amerického severozápadu. Nirvana se postupně proměnila v hlas generace, která nevěřila naleštěným pózám a měla blíž k rozervanosti než k rockové hvězdné sebejistotě.
Zlom přišel s albem Nevermind. Deska z roku 1991 doslova prorazila hráz mezi alternativní scénou a hlavním proudem. Nirvana s ní dobyla hitparády a Kurt Cobain se během krátké doby stal tváří celé jedné epochy. Paradoxní je, že role mluvčího generace mu vlastně nikdy neseděla. Nechtěl být idolem mas v tradičním smyslu, nechtěl stát na piedestalu a často působil dojmem člověka, který se s vlastní popularitou spíš přetahuje, než aby si ji užíval.
Jednou z nejslavnějších zajímavostí zůstává samotný název Smells Like Teen Spirit. Ten nevznikl jako promyšlený slogan pro hymnu devadesátek, ale vzešel z nápisu Kathleen Hanny z Bikini Kill. Cobain tehdy údajně ani netušil, že jde o narážku na značku deodorantu, a výraz si vyložil po svém. Výsledek zná dnes celý svět. Je to drobnost, ale přesně ukazuje, jak u Nirvany často vznikaly velké věci z napětí, náhody a instinktu, ne z kalkulu.
Další zásadní kapitolou se stalo album In Utero. Jestli Nevermind otevřelo Nirvaně dveře do světové první ligy, In Utero ukázalo, že Cobain nechce zůstat uvězněný v roli výrobce rádiových hymn. Deska je syrovější, bolestnější a v mnoha ohledech osobnější. Právě na ní je slyšet, jak moc pro něj hudba nebyla zábavou, ale způsobem přežití. Mnoho fanoušků dodnes považuje In Utero za jeho nejupřímnější výpověď.
Do Cobainova života ale nepatřila jen hudba. V roce 1992 se oženil s Courtney Love a ve stejném roce se jim narodila dcera Frances Bean Cobain. Jejich vztah byl od začátku pod drobnohledem médií a bulvár kolem nich vytvořil téměř nepřetržitý hluk. Cobain se tak ocitl v sevření mezi uměleckou citlivostí, obrovskou slávou, osobními problémy a tlakem veřejnosti. A právě v tom je jeho příběh dodnes tak silný i tak smutný.
Vedle hlučných koncertů a přebuzených kytar je tu ale ještě jedna rovina jeho odkazu, na kterou se občas zapomíná. Kurt Cobain byl výrazný autor melodií. Měl vzácný dar napsat skladbu, která působí surově a zároveň si ji člověk pamatuje po prvním poslechu. Proto jeho hudba nestárne jen jako dokument doby, ale pořád funguje i sama o sobě. To je mimochodem i důvod, proč si Nirvanu váží tolik muzikantů z tvrdších žánrů. Ne proto, že by kopírovali jejich styl, ale protože rozumějí síle písně, která jde až na kost.
Silným pomníkem zůstává i MTV Unplugged in New York. Akustické vystoupení Nirvany neukázalo slabší nebo uhlazenější verzi kapely, ale naopak odhalilo, jak pevné Cobainovy skladby skutečně byly. Bez hluku, bez zkreslení, bez bariér. Jen hlas, emoce a písně, které ani v tichu neztratily nic ze své naléhavosti. Právě proto patří tenhle záznam dodnes k nejslavnějším živým albům devadesátých let.
Kurt Cobain zemřel 5. dubna 1994 v Seattlu ve věku 27 let. Jeho tělo bylo nalezeno o tři dny později. I po více než třech desetiletích kolem jeho jména přežívá aura člověka, který odešel příliš brzy, ale zanechal po sobě něco mimořádně silného. Nejen slavné písně a ikonické fotografie, ale i trvalý pocit, že opravdová hudba se pozná podle toho, že v ní člověk slyší skutečného člověka.
A právě proto má Kurt Cobain své místo i na stránkách, které se jinak věnují hlavně metalu. Ne proto, že by do něj patřil žánrově, ale protože do něj patří intenzitou, syrovostí a stopou, kterou zanechal v posluchačích. Některé hlasy nezmizí ani tehdy, když umlknou. A ten jeho je jedním z nich.
Buďte první kdo přidá komentář