Children Of Bodom se letos v únoru na dvě noci vrátili na pódium v helsinském klubu Tavastia a už tehdy bylo cítit, že nepůjde jen o jednorázový vzpomínkový večer, který po sobě nechá ticho. Teď to Janne Wirman řekl naplno: projekt Children Of Bodom – A Celebration Of Music bude pokračovat i v roce 2027.
V novém rozhovoru vysvětlil, proč se členové kapely rozhodli vrátit právě teď. Podle něj za tím nestál žádný rychlý nápad ani snaha vytěžit nostalgii. Naopak. Řadu nabídek dříve odmítali. Jak sám říká: „Dostávali jsme nabídky a na všechno jsme říkali ne.“ Zlom přišel až ve chvíli, kdy se s nimi spojil rakouský promotér Dominik, dnešní booking agent celé akce. Janne popsal, že jim tehdy říkal: „Kluci, je obrovská poptávka po koncertech Bodom.“ Jejich odpověď byla velmi střízlivá: „My ale nemáme kapelu. Máme tři chlapy a odkaz.“
Právě to je možná nejdůležitější věta z celého rozhovoru. Nejde o návrat kapely v běžném smyslu slova. Nejde o snahu nahradit Alexiho Laiha ani předstírat, že se dá pokračovat tam, kde se kdysi skončilo. Janne otevřeně říká, že výchozí bod byl jiný: zůstala hudba, zůstal příběh a zůstala potřeba udělat to správně. I proto si přizvali zpět starého manažera Stevea Davise, který podle něj pomohl najít správný klíč. Ten zněl jednoduše: „Budeme slavit tu hudbu, protože to je to, co máme. Máme tu hudbu.“
Velkou pozornost v rozhovoru věnoval i Samymu Elbannovi z Lost Society, který na helsinských koncertech převzal kytaru i zpěvové party. A z Janneho slov je jasné, že Samy na něj udělal obrovský dojem. „Byl v neuvěřitelné formě,“ říká. „Když jsme měli první zkoušku tři nebo čtyři měsíce před koncerty, on už uměl všechno. A já si teprve vzpomínal, jak to vlastně bylo.“ Ještě výmluvnější je další část jeho vyjádření: „Jeho výkon byl bezchybný. Všechna sóla i kytarové linky byly perfektní.“ Zároveň připomněl, jak mimořádný byl Alexi Laiho jako hráč i zpěvák zároveň, a dodal, že právě proto je skoro nepochopitelné, kolik práce musel Samy do celé přípravy vložit.
Velmi silně působí i Janneho vzpomínka na první minuty prvního koncertu. Přiznal, že vůbec nevěděl, co od večera čekat. Měl obavy, jestli nezačne plakat on sám, jestli nebude plakat celý sál a jestli vůbec půjde hrát. Popisuje, že během úvodní videoinstalace s hlasem Alexiho panovala v publiku tichá, soustředěná atmosféra, a prvních několik vteřin po příchodu na pódium vůbec netušil, co přijde. Pak ale nastala změna. „Když jsem viděl okamžitou reakci publika na hudbu, došlo mi: sakra, tohle bude dobré. A bylo to dobré.“
Ještě dál jde ve chvíli, kdy mluví o chemii na pódiu. Přiznává, že některé zkoušky před koncerty nebyly vůbec pevné a že nikdo předem nemohl vědět, jestli se celé vystoupení nerozpadne pod tíhou emocí. O to silněji pak zní jeho shrnutí: „Stalo se něco magického.“ A dodává, že právě reakce publika kapelu nakonec dotlačila k nejlepšímu výkonu. „Někdy to prostě potřebujete. Když vás publikum donutí zahrát co nejlépe, tehdy je to krásné.“
A pak přišla ta nejdůležitější odpověď. Na přímou otázku, zda jsme už viděli poslední koncerty Children Of Bodom v této podobě, Janne odpověděl jednoznačně: „Ano, je šance. Řekli jsme, že příští rok bude oslava pokračovat, takže bude pokračovat.“
Tím je vlastně řečeno vše podstatné. Nejde o comeback ve starém slova smyslu. Nejde o snahu přepsat minulost. Jde o pokračující oslavu hudby, která přežila svého tvůrce a která má pro fanoušky i samotné muzikanty stále obrovskou sílu. A právě v tom je celý ten projekt možná nejsilnější.
Foto: Mlle S Photos / Children Of Bodom
Buďte první kdo přidá komentář