Gus G. se v novém rozhovoru vrátil k velké otázce, kterou si část fanoušků kladla už od loňska. Proč nebyl u Ozzyho rozlučky Back To The Beginning? Odpověď je prostá. Pozvánku nedostal. Ještě zajímavější ale je, jak o celé věci mluví dnes.
Místo zklamání nebo křivdy zvolil klidný tón. Přiznal, že by u toho samozřejmě rád byl. Už jen proto, aby Ozzyho viděl ještě jednou a mohl se s ním rozloučit. Zároveň ale dodal, že si rychle uvědomil i druhou stránku věci. Na pódiu i kolem celé akce bylo obrovské množství hostů a muzikantů. A on sám došel k závěru, že tam zkrátka nebyl nezbytný.
Důležitý byl i osobní rozměr. Den před koncertem se mu narodilo první dítě. Právě to podle něj celou situaci zasadilo do jiného světla. I kdyby pozvání přišlo, velmi pravděpodobně by nemohl absolvovat zkoušky a všechno kolem. Sám to popsal tak, že v tu chvíli měl být hlavně jinde. A že šlo o jednu z těch situací, kdy člověk prostě pochopí, že se věci dějí z určitého důvodu.
Na Gusově pohledu je nejzajímavější to, že se odmítá dívat na svou ozzyovskou kapitolu jako na něco nedokončeného nebo nešťastně useknutého. Naopak. Připomněl, že původně byl najatý na album a turné, ale nakonec s Osbournovými strávil zhruba sedm let. Natočil album Scream, odehrál s Ozzym řadu koncertů a podle vlastních slov dostal mnohem víc, než mu bylo na začátku slíbeno. Právě proto říká, že si rozhodně nemá na co stěžovat.
Z jeho vyjádření je cítit jedna důležitá věc. Gus G. nechce, aby se jeho příběh vykládal optikou promarněné šance. Spíš ho bere jako něco mimořádného. Jako okamžik, který se vůbec nemusel stát. Sám připomněl, že pochází z Řecka, tedy ze země, která v dějinách heavy metalu nikdy nehrála podobně silnou roli jako Británie nebo Spojené státy. O to víc pro něj znamenalo, že se právě on dostal až do Ozzyho kapely a získal jeho důvěru. Takové potvrzení má podle něj hodnotu na celý život.
Tohle smířlivé vyznění navíc není u Guse nové. Už dříve o svém působení u Ozzyho mluvil jako o jednom z vrcholů kariéry. Zároveň ale otevřeně přiznal, že konec té spolupráce pro něj byl v jistém smyslu i úlevou. Když se v roce 2017 vracel do Ozzyho kapely Zakk Wylde, zavolala mu to osobně Sharon Osbourne. Gus to tehdy přijal bez dramat. A později vysvětlil, že dlouhé čekání na to, kdy se něco ozzyovského znovu rozjede, pro něj bylo svazující. Nemohl si pořádně plánovat vlastní věci, protože nikdy nevěděl, kdy může přijít další jednorázová akce nebo turné.
Právě proto dnešní vyjádření působí dospěle a čistě. Žádné ukřivděné ohlížení. Žádné laciné titulky o přehlíženém bývalém kytaristovi. Jen hudebník, který by se sice rozlučky rád zúčastnil, ale zároveň chápe, že jeho život šel jinam a že i bez posledního koncertu zůstává jeho stopa v Ozzyho příběhu jasně zapsaná.
Možná je to nakonec nejzdravější pohled ze všech. Neřešit, co ještě mohlo být, ale vážit si toho, co skutečně bylo. A v Gusově případě toho rozhodně nebylo málo.
Buďte první kdo přidá komentář