David Ellefson se pustil do tématu, které v hudbě začíná být čím dál citlivější. Bývalý baskytarista Megadeth v novém rozhovoru pro Rock En La Trinchera mluvil o používání umělé inteligence při tvorbě hudby a jeho postoj je poměrně jasný: problém není jen v tom, že je umělá. Podle něj hlavně není tak inteligentní, jak se o ní často tvrdí.
Ellefson neodmítá moderní techniku jako takovou. Připomněl, že i při nahrávání s digitálními nástroji zůstává zásadní, aby na desce byli skuteční lidé, skutečné ruce a skutečný výkon. Jinými slovy: když hudebník nahrává přes digitální prostředí, pořád je to člověk, kdo drží nástroj, chybuje, dýchá, reaguje a vkládá do skladby vlastní prožitek.
Právě to je podle něj hranice, kterou umělá inteligence nepřekročí. Může napodobit postupy, skládat podle vzorců, skládat melodie nebo pomáhat s nápady. Ale nemá tep. Nemá zkušenost. Nezná bolest, radost, vztek ani vzpomínku. A hudba, která má opravdu zasáhnout, podle Ellefsona stojí právě na tomhle lidském propojení.
Je to zajímavý pohled i proto, že Ellefson patří ke generaci muzikantů, která zažila přechod od staré studiové práce k digitálnímu nahrávání. Nejde tedy o výkřik člověka, který nerozumí vývoji. Spíš o připomínku, že technika může sloužit hudbě, ale neměla by se stát její náhradou.
V metalu je to možná ještě citlivější než jinde. Tahle hudba vždycky stála na osobnosti, výrazu, zvuku ruky a energii kapely. Dokonalá skladba bez lidského neklidu může být technicky působivá, ale pořád může zůstat prázdná.
Ellefson to vystihl jednoduše: chytrá být může, ale duši nemá.
Buďte první kdo přidá komentář