Metal Blade Records, 27. února 2026
Jsou alba, která si člověk pustí, pochopí jejich směr a po dvou skladbách ví, kde stojí. A pak jsou alba jako Overspace & Supertime. Desky, u kterých se první poslech spíš podobá nárazu do cizího tělesa než běžnému hudebnímu zážitku. Cryptic Shift tady nehrají na první poslech. Staví vlastní kosmický labyrint, do kterého posluchače nechytnou za ruku, ale rovnou ho vystřelí do neznámé části vesmíru.
Britská čtveřice z Leedsu navazuje na výborný debut Visitations from Enceladus, ale neudělala jeho bezpečné pokračování. Overspace & Supertime je větší, podivnější, odvážnější a také náročnější. Má necelých osmdesát minut, jen pět skladeb a už samotné názvy napovídají, že tady nepůjde o obyčejný technický death/thrash metal. Tohle je sci-fi extrémní metal roztažený do obřích ploch, kde se střídá drtivý tlak, thrashová neurvalost, jazzově vychýlené pasáže, čisté kytary, nečekané melodie a momenty, které znějí, jako by kapela nahrávala ve strojovně opuštěné vesmírné stanice.
Úvodní Cryogenically Frozen ještě působí jako vstupní brána. Je dostatečně tvrdá, aby okamžitě připomněla, že Cryptic Shift pořád stojí na smrti, thrashi a technické přesnosti, ale zároveň už tady slyšíme, jak neklidně kapela přeskakuje mezi náladami. Riffy se lámou, rytmika neustále mění tvar a do všeho vstupuje zvláštní pocit průzkumu. Ne chaos pro chaos, spíš vědomě řízený pohyb v prostoru, kde se podlaha každou chvíli promění ve strop.
Skutečným středem alba je ovšem Stratocumulus Evergaol. Téměř půlhodinová skladba, která by u slabší kapely mohla snadno působit jako nafouknutá ukázka muzikantského sebevědomí. Jenže Cryptic Shift mají dost nápadů, aby takovou stopáž ustáli. Ne vždy je to snadné. Některé přechody jsou tvrdé, některé plochy chtějí trpělivost a album občas opravdu zkouší, kolik soustředění mu člověk dá. Jenže když se jednotlivé části začnou skládat dohromady, vyjde z toho jeden z nejpůsobivějších extrémně metalových kusů letošního roku. Ne proto, že by byl okamžitě chytlavý, ale proto, že má odvahu myslet ve velkém.
Velká síla nahrávky je v tom, že technika tady neslouží jako suchá ukázka prstů. Ano, kytary Xandera Bradleyho a Josse Farringtona jsou chvílemi až nelidsky pohyblivé. Ano, baskytara Johna Rileyho má vlastní život a bicí Ryana Shepersona drží pohromadě útvary, které by se jiným kapelám rozsypaly pod rukama. Jenže nejdůležitější je atmosféra. Cryptic Shift nepůsobí jako kapela, která jen ukazuje, co všechno umí zahrát. Působí jako kapela, která tím vším potřebuje vyprávět příběh.
Právě v tom se Overspace & Supertime odlišuje od mnoha technických desek. Není to jen sbírka složitých riffů. Je to cesta. Někdy dusivá, jindy až překvapivě krásná. V jednu chvíli připomene staré Atheist, v další Voivod, Vektor nebo Blood Incantation, ale nikdy se nenechá zredukovat na pouhý součet vlivů. Nejlepší momenty přicházejí ve chvílích, kdy se tvrdost a zvláštní křehkost potkají ve stejném prostoru. Tam album opravdu dýchá.
Slabina? Samozřejmě délka. Necelých osmdesát minut takhle hutné hudby není málo. Overspace & Supertime není deska na rychlý a jednoduchý poslech. Neodpouští nepozornost a v některých pasážích může unavit. Jenže právě tady je potřeba rozlišit mezi albem, které je dlouhé z nedostatku sebekázně, a albem, které dlouhé být potřebuje. Cryptic Shift se občas pohybují na hraně, ale většinou ji ustojí. Jejich přemíra nápadů není póza. Je to součást světa, který si vybudovali.
Zvukově je nahrávka výborně čitelná, ale zároveň dost špinavá na to, aby neztratila šmrnc. Čisté pasáže mají prostor, těžké části tlačí a technické detaily nezanikají v bahně. U podobné hudby je to zásadní. Kdyby produkce selhala, album by se změnilo v neprostupnou změť. Tady se ale i v nejzběsilejších úsecích dá sledovat, co se děje, aniž by deska přišla o svou mimozemskou auru.
Závěrečná titulní skladba Overspace & Supertime pak působí jako poslední průlet oblastí, odkud se člověk vrací trochu jiný. Je v ní méně bezprostřední agrese než v některých předchozích částech, ale o to víc zvláštního napětí. Jako by kapela na konci už nemusela dokazovat nic a mohla jen nechat svým vesmírem pomalu pohltit posluchače.
Overspace & Supertime není album pro každého. Není to jednoduchá deska, není to odpočinkový death metal a rozhodně to není nahrávka, kterou si člověk ochočí za jeden večer. Ale právě proto je tak důležitá. Cryptic Shift natočili album, které má ambici, vlastní jazyk a odvahu být přehnané, složité, krásné i vyčerpávající zároveň.
Není to bezchybná deska v tom smyslu, že by byla lehká nebo dokonale uhlazená. Je ale výjimečná. A v době, kdy se tolik kapel snaží znít okamžitě přístupně, působí Cryptic Shift jako někdo, kdo se rozhodl riskovat všechno pro vlastní vizi. Takové desky se nerodí často.
Verdikt:
Overspace & Supertime je obrovský, technicky ohromující a atmosféricky pohlcující sci-fi monument. Může unavit, může zmást, ale pokud mu dáte čas, odmění se jedním z nejsilnějších extrémně metalových zážitků roku.
Hodnocení: 9 / 10
Těšíme se na letošní Brutal Assault, kde kapela vystoupí.
Buďte první kdo přidá komentář