Chuck Billy poskytl jeden z těch rozhovorů, které nepůsobí jako povinné kolečko kolem nové desky, ale jako skutečné ohlédnutí člověka, který si v hudbě prošel téměř vším. Když dnes mluví o své cestě, nemluví jen jako zpěvák TESTAMENT. Mluví jako někdo, kdo přežil těžkou nemoc, proměnu hudebního průmyslu, pád zájmu o thrash v devadesátých letech i vlastní vnitřní přerod.
Právě proto je jeho nová výpověď tak silná. Není to nostalgie. Není to sebelítost. Je to spíš klidné a tvrdě odžité svědectví o tom, že dlouhověkost v metalu se nevyhrává jen talentem, ale i odolností.
Jedním z nejsilnějších momentů rozhovoru je část, v níž se vrací k roku 2001. Tehdy mu lékaři diagnostikovali germinální seminom, tedy vzácný typ nádoru, a Chuck otevřeně přiznává, že ve chvíli, kdy ta slova vyslovil nahlas, ho to skutečně zasáhlo. Nezůstal ale dlouho ve stavu ochromení. Říká, že po jednom dni smutku se rozhodl čelit tomu naplno. Právě během chemoterapie se navíc výrazně silněji spojil se svými indiánskými kořeny a začal se setkávat s léčiteli, což mu podle jeho vlastních slov pomohlo celou situaci zvládnout.
Tohle není v jeho příběhu jen vedlejší osobní detail. Naopak. Chuck Billy v rozhovoru naznačuje, že právě nemoc pro něj byla zásadní křižovatkou. Neudělala z něj jiného člověka přes noc, ale změnila jeho pohled na vlastní život, původ i spiritualitu. Dřív o své identitě zřejmě neuvažoval tak otevřeně, protože si nebyl jistý, jak to do metalového světa zapadá. S věkem a zkušeností ale došel k opačnému závěru. Na své kořeny je dnes víc hrdý a mluví o nich mnohem svobodněji než dřív.
Silná je ale i druhá část jeho vyprávění. Tedy ta o době, kdy thrash metal přestal být pro velký hudební průmysl zajímavý. Chuck neříká, že grunge metal zabil. Mluví spíš o tom, že TESTAMENT zabil momentum. Po albu Low kapela přišla o zázemí velké firmy, protože se měnily časy a velká vydavatelství se začala otáčet jinam. To je důležitý rozdíl. Chuck nemluví jako zatrpklý veterán, který jen nadává na jiný styl. Mluví jako muzikant, který přesně cítil, kdy se kolem jeho kapely zlomila atmosféra a kdy bylo nutné přestat spoléhat na staré jistoty.
A právě tehdy se ukázalo, z jakého materiálu TESTAMENT vlastně jsou. Místo aby tiše vybledli, založili si vlastní značku Burnt Offerings Inc. a pokračovali dál bez velkého stroje v zádech. Chuck tu dobu popisuje jako období vzteku, ale i svobody. Nikdo jim prý neříkal, co mají dělat, jak mají znít nebo co by měli změnit, aby byli přijatelnější. Tahle část jeho vyprávění je mimořádně cenná, protože přesně ukazuje, kde se láme rozdíl mezi kapelou, která přežije díky trendu, a kapelou, která přežije díky vlastnímu přesvědčení.
Zajímavé je i to, jak mluví o hudebním vývoji TESTAMENT. Přiznává, že kapela vždycky dokázala hrát víc poloh, ale zároveň dobře věděla, že nesmí ztratit vlastní tvář. V souvislosti s novější tvorbou vysvětluje, že hledání rovnováhy mezi modernějším zvukem a klasickým duchem TESTAMENT bylo pro něj skutečnou výzvou. A právě to je možná jeden z důvodů, proč kapela po tolika letech nepůsobí jako vlastní kopie. Není zabetonovaná v minulosti, ale zároveň se nesnaží popřít sama sebe.
Do celé mozaiky navíc zapadá i benefitní koncert Thrash Of The Titans z roku 2001. Ten vznikl právě v době Chuckovy nemoci a podle jeho dnešních slov neotevřel jen finanční pomoc a podporu scény, ale také znovu spojil kapelu a zacelil staré trhliny. Jinými slovy: i z nejhoršího období vzešlo něco, co TESTAMENT nakonec znovu postavilo na nohy.
Na Chuckovi Billym je dnes cenné i to, že nepůsobí jako člověk, který by se schovával jen za dávnou slávu. V rozhovoru mluví i o psaní vlastní knihy, které přirovnává skoro k terapii. Chuck Billy si vedle TESTAMENT odskočil i k hlasové práci pro Marvel, kde namluvil doplňkové postavy v animovaném seriálu What If…? I tím ukazuje, že jeho život není uzavřený jen do role frontmana jedné legendární kapely. Přesto je z něj pořád cítit, že právě TESTAMENT jsou osou, kolem níž se všechno točí.
A možná právě proto tenhle rozhovor funguje tak dobře. Nejde v něm jen o nemoc, o thrash ani o minulost. Jde o člověka, který si po čtyřiceti letech v metalu stále zachoval tah, pokoru i vědomí, že nic nepřišlo samo. Chuck Billy nepůsobí jako přeživší náhodou. Působí jako někdo, kdo se naučil ustát rány, aniž by ztratil vlastní hlas.
Buďte první kdo přidá komentář