Po deseti letech se Anthrax vracejí s albem, které nechce být muzeálním exponátem ani pokusem o druhé Among the Living. Cursum Perficio je zralá, pestrá a překvapivě živá nahrávka kapely, která přesně ví, odkud přišla, ale stále má chuť hledat nové cesty.
Od vydání For All Kings uplynulo deset let. Na poměry Anthrax jde o mimořádně dlouhou pauzu, během níž se nahrávka několikrát odkládala, do procesu zasáhla pandemie a kapela musela znovu hledat společný rytmus. Nové album nakonec vznikalo především od roku 2022 v losangeleském Studio 606, pod dohledem producenta Jaye Rustona a samotných Anthrax.
Název Cursum Perficio pochází z latiny a dá se přeložit jako dokončuji svou cestu nebo má cesta končí. V případě Anthrax však nejde o oznámení konce kapely. Spíše o vědomí, že po více než čtyřiceti letech dospěli do bodu, kdy už nemusejí nikomu nic dokazovat. Mohou slavit vlastní minulost, ale zároveň si dovolit nahrát desku podle současných představ.
NENÍ TO DRUHÉ AMONG THE LIVING
Scott Ian přirovnával nové album k Among the Living, což je srovnání, které může být pro jakoukoliv kapelu nebezpečné. Anthrax se naštěstí nepokoušejí vrátit čas. Cursum Perficio nepůsobí jako další retrothrashová kopie z osmdesátých let. Z rané tvorby si bere energii, přímočarost a cit pro výrazný refrén, ale zároveň navazuje na Worship Music, For All Kings a místy i na temnější atmosféru Sound of White Noise.
Současná sestava – Scott Ian, Jonathan Donais, Frank Bello, Charlie Benante a Joey Belladonna – funguje jako sehraný organismus. Ian s Donaisem stavějí ostré, ale melodické kytarové vrstvy, Bello drží skladby pevně u země a Benante opět dokazuje, proč patří k nejvýraznějším bubeníkům thrashmetalové historie. Nad tím vším stojí Joey Belladonna, jehož hlas zní i po desetiletích překvapivě jistě a přirozeně.
POMALEJŠÍ ROZJEZD, KTERÝ DÁVÁ SMYSL
Krátké intro Persistence of Memory připomíná minulost už názvem, který odkazuje na album Persistence of Time. Následující The Long Goodbye však nezačne očekávaným útokem. Anthrax volí střední tempo, širší prostor a melodii, která se rozvíjí postupně. Na první poslech může působit až příliš opatrně, po několika návratech ale odhaluje velmi dobře vystavěnou skladbu s působivým refrénem a výrazným kytarovým sólem.
Skutečný úder přichází s It’s For The Kids. Píseň vznikla jako poděkování fanouškům a hudebně se vrací ke klasickému Anthrax: ostrý riff, hřmotné bicí, výrazné kytarové výkřiky a refrén, který je připravený pro koncertní sály. Videoklip navíc vědomě navazuje na Madhouse, ale samotná skladba nepůsobí jako laciná nostalgie. Má dost energie na to, aby fungovala sama za sebe.
Everybody’s Got A Plan potom ukazuje přístupnější tvář kapely. Thrash ustupuje rockovějšímu riffu, melodii a vzdušnějšímu refrénu. Nejde o nejtvrdší moment alba, ale právě podobná změna tempa pomáhá udržet desku pestrou.
THE EDGE OF PERFECTION JE STŘEDEM ALBA
Největší překvapení přichází v téměř sedmiminutové skladbě The Edge of Perfection. Začíná klidněji, s čistšími kytarami a napětím, které se postupně hromadí. Potom Benante otevře skladbu prudkým nástupem bicích a Anthrax se na chvíli dotknou chladnějších, téměř blackmetalových poloh.
Nejde ovšem o samoúčelný výlet mimo žánr. Extrémnější pasáže se přirozeně vracejí k typickým melodickým refrénům a Belladonna v nich zní sebejistě. Právě spojení agresivního podkladu a velkého zpěvného motivu dělá ze skladby jeden z vrcholů alba. Pokud kapela chtěla dokázat, že se po čtyřiceti pěti letech stále dokáže překvapit, tady se jí to povedlo.
Infectious je pomalejší, těžší a místy téměř ponurá. Její hlavní riff má dost síly pro koncertní kotel, ale ve srovnání s bezprostřednějšími skladbami působí méně výrazně. Následující NYC 93 však znovu nastartuje pohon. Punková energie, městská špinavost a sborové vokály připomínají newyorskou scénu i rané Anthrax. Je to jednoduchá, úderná skladba, která přesně ví, čeho chce dosáhnout.
TITULNÍ SKLADBA A ZÁVĚREČNÝ ÚTOK
Titulní Cursum Perficio patří k nejmelodičtějším okamžikům celé desky. Začíná klidněji, postupně přidává na síle a pracuje s kontrastem mezi pevnou slokou a otevřeným refrénem. Není to další Caught in a Mosh, ale ani se o to nesnaží. Spíše připomíná, že Anthrax vždy dokázali spojit tvrdost s přístupností.
Na těžkém groovu stojí T.O.M.B.. Baskytara a bicí zde dostávají více prostoru, kytary mají hutnější zvuk a skladba působí jako temnější předěl před závěrem. Není nejsilnější položkou seznamu, ale v celku alba funguje jako důležitá změna nálady.
Watch It Go pak představuje nejchaotičtější a nejagresivnější píseň nahrávky. Rychlé thrashové pasáže, prudké zastavení a neučesaná energie ukazují Anthrax v podobě, která může připomenout Slayer i ostřejší okamžiky Metallica. Skladba má v sobě nebezpečí a neklid, který některým předchozím položkám chybí.
Album uzavírá My Victory. Nejde o monumentální finále, ale o melodickou, pevně vystavěnou skladbu, která shrnuje hlavní přednosti celé nahrávky: mohutný zvuk, výrazný refrén, Belladonnu v dobré formě a pocit, že kapela pořád stojí pevně na nohou.
ZVUK, KTERÝ NEZAKRÝVÁ VĚK
Produkce Jaye Rustona je moderní, ale naštěstí ne sterilní. Bicí mají sílu, baskytara Franka Bella není utopená pod kytarami a oba kytaristé dostávají dostatek prostoru pro riffy i sóla. Zvuk je mohutný, současný a čistý, ale stále živý.
Největší slabinou alba zůstává určitá nevyrovnanost. Některé skladby potřebují více poslechů, aby se dostaly pod kůži, a úvodní část nenabízí okamžitě tak silný nástup, jaký by člověk po desetiletém čekání očekával. Anthrax však tento nedostatek částečně vyvažují pestrostí a ochotou vystoupit z bezpečných žánrových kolejí.
VERDIKT
Cursum Perficio není nové Among the Living a nebylo by spravedlivé po něm něco takového požadovat. Je to album kapely, která už nemusí dokazovat své místo v historii, přesto však odmítá pouze přehrávat vlastní minulost.
Anthrax zde nabízejí klasický thrash, melodický heavy metal, punkovou útočnost, temnější atmosféru i několik nečekaných odboček. Ne všechno funguje stejně silně, ale nejlepší skladby – především It’s For The Kids, The Edge of Perfection, NYC 93, Cursum Perficio a Watch It Go – dokazují, že v nádrži stále zůstává dost paliva.
Po deseti letech čekání přichází deska, která není bezchybná, ale působí upřímně, sebevědomě a živě. Nezní jako rozloučení. Zní jako kapela, která se na chvíli ohlédla za cestou, kterou urazila, a potom znovu zapnula zesilovače.
HODNOCENÍ: 8/10
ANTHRAX – CURSUM PERFICIO
- Vydání: 18. září 2026
- Vydavatelství: Nuclear Blast Records / Megaforce Records
- Žánr: thrash metal, heavy metal
- Stopáž: 53:43
- Počet skladeb: 11
- Produkce: Jay Ruston a Anthrax
- Nahrávání: Studio 606, Los Angeles
- Sestava: Scott Ian, Jonathan Donais, Frank Bello, Charlie Benante, Joey Belladonna
SEZNAM SKLADEB
- Persistence of Memory
- The Long Goodbye
- It’s For The Kids
- Everybody’s Got A Plan
- The Edge Of Perfection
- Infectious
- NYC 93
- Cursum Perficio
- T.O.M.B.
- Watch It Go
- My Victory
YOUTUBE ODKAZY K ČLÁNKU
