Na sedmém albu „When Darkness Falls“ nehrají Game Over na velké gesto. Italská čtveřice servíruje něco přes půlhodinu rychlého thrash metalu, melodických refrénů a hororových motivů. Nejpřesvědčivější je ale ve chvíli, kdy trochu ubere plyn a nechá vyniknout riffy, melodii a napětí.
Na rovinu: tahle deska nepřepisuje dějiny thrash metalu. To ale neznamená, že nemá co nabídnout. Game Over umějí hrát rychle, přesně a s potřebnou energií. Jejich problém je spíš v tom, že několik rychlých skladeb za sebou začne po čase působit podobně. Jakmile však kapela změní tempo nebo náladu, okamžitě jejich hudba nabere na síle.
„When Darkness Falls“ vychází necelý rok a půl po albu „Face The End“. Odchod kytaristy Alessandra Sansoneho nepřinesl žádný dramatický obrat. Skupina dál staví na klasickém thrashi, melodickém zpěvu a přímočarosti hardcoru. Novinka tak působí jako logické pokračování dosavadní tvorby, nikoliv jako pokus začít znovu.
ČTYŘI HRÁČI, KTEŘÍ VĚDÍ, CO DĚLAJÍ
Největší pozornost na sebe strhává kytarista Luca „Zeero“ Zironi. Jeho hra nestojí jen na rychlém sekání riffů. Přidává melodické výjezdy a sóla, která skladbám dávají vlastní charakter. Baskytara Leonarda Molinariho a bicí Anthonyho Dantoneho pak drží celou nahrávku pevně pohromadě.
Dobře funguje také zpěv Dannyho Schiaviny. Neomezuje se na jeden typ vokálu, ale střídá drsnější projev s melodickými linkami. Díky tomu mají skladby větší rozsah a nejsou odkázané pouze na agresivitu kytar. Sborové vokály navíc potvrzují, že Game Over myslí i na koncertní účinek.
Vlivy Testament, Exodus, Anthrax nebo Nuclear Assault jsou slyšitelné, ale kapela nepůsobí jako jejich kopie. Má vlastní energii a umí napsat refrén, který si člověk zapamatuje. Slabší je pouze v rozvržení první poloviny alba, kde se několik rychlých písní příliš přibližuje jedna druhé.
RYCHLOST NESTAČÍ
Instrumentální „Hollow And Cold“ připraví půdu pro „Two Souls One Flesh“. Ta nastoupí bez zdržování, ale nespoléhá jen na rychlost. Střídá prudké pasáže s těžšími úseky a díky tomu má potřebný tah i napětí.
„Break Away“ patří k nejpřístupnějším skladbám celé desky. Výrazný refrén a melodické sólo z ní dělají přirozený koncertní vrchol, aniž by kapela ztratila ostrost. „Fight For Your Mind“ a „Scream It Out“ jsou také úderné a energické, při společném poslechu však ukazují hlavní slabinu alba. Obě stojí na podobném typu nástupu a další zrychlení už nepřináší tak silný efekt.
Textově se Game Over pohybují mezi hororem, manipulací a bojem o vlastní identitu. „Break Away“ odmítá slepou poslušnost, zatímco „Fight For Your Mind“ mluví o obraně vlastní mysli. Hororové motivy proto nejsou jen ozdobou názvů. Fungují jako obraz strachu, kontroly a ztráty svobodné vůle.
DRUHÁ POLOVINA UKAZUJE VĚTŠÍ ROZSAH
Mluvený předěl „What Fate Brings“ rozdělí desku na dvě části. Po něm přichází „Curse Of Strahd“, inspirovaná dobrodružstvím pro hru Dungeons & Dragons. Právě tady album výrazně ožije. Pomalejší tempo, těžší riff a náznak epického heavy metalu dávají vyniknout melodickému refrénu i temné atmosféře.
„Beneath The Ground“ pokračuje v ponurejším tónu. „Self Denied“ potom vrací rychlost, ale díky předchozímu zvolnění má tentokrát mnohem větší účinek. Druhá polovina působí pestřeji, protože jednotlivé skladby mají více prostoru odlišit se od sebe.
Závěrečná „Command To Die“ je s více než pěti minutami nejdelší položkou alba. Začíná akusticky a postupně přechází do ostřejší a temnější části. Není to klasická balada ani samoúčelná technická ukázka. Především dokazuje, že Game Over dokážou skladbu vystavět i jinak než kolem okamžitého útoku.
ČISTÝ A PEVNÝ ZVUK
Produkci, mix a mastering obstaral Simone Mularoni v Domination Studio. Nahrávka zní čistě, pevně a přehledně. Kytary mají dostatečnou váhu, baskytara nezmizí v pozadí a bicí zůstávají čitelné i při nejvyšších rychlostech.
Někomu může výsledný zvuk připadat až příliš ukázněný. Kdo od thrash metalu očekává větší špínu a pocit, že se kapela každou chvíli vymkne kontrole, může postrádat syrovost. Na druhou stranu právě díky čisté produkci vyniknou melodie, sóla i Schiavinův zpěv.
Krátká stopáž je výhodou. Album se zbytečně nenatahuje a slabší místa rychle překryjí povedené skladby. Přesto by mu prospělo více odvážnějších kompozic a méně podobně vystavěných rychlých pasáží.
VERDIKT
„When Darkness Falls“ je velmi dobře zahrané thrashmetalové album s výrazným zpěvem, dobrými kytarami a několika opravdu povedenými skladbami. Game Over zatím nepřinášejí revoluci, ale ani se nesnaží předstírat, že ji objevili. Drží se svého stylu a nejvíce získávají ve chvíli, kdy rychlost doplní tvrdším riffem, melodií nebo změnou nálady.
Nejlepší momenty najdeme ve skladbách „Break Away“, „Curse Of Strahd“ a „Command To Die“. Právě tam je slyšet, kam by se kapela mohla posunout dál. Pokud se jí podaří podobnou pestrost udržet na celé desce, může příště nabídnout ještě výraznější nahrávku.
Pro příznivce melodického thrash metalu jde o velmi dobrou volbu. Hledače žánrových převratů album nepřekvapí, ale svou práci odvádí poctivě a s energií.
HODNOCENÍ: 8/10
