TIM „RIPPER“ OWENS: DO JUDAS PRIEST JSEM PŘIŠEL V NEJHORŠÍ DOBĚ PRO HEAVY METAL

IMG

Tim „Ripper“ Owens se v novém rozhovoru ohlédl za svým působením v Judas Priest a přiznal, že do kapely nastoupil v extrémně těžkém období pro heavy metal. Přesto považuje album Jugulator za důležitou desku, protože Judas Priest podle něj i v době grungeového tlaku natočili skutečně tvrdé metalové album.

Tim „Ripper“ Owens má v historii Judas Priest velmi specifické místo. Nebyl jen náhradníkem za Roba Halforda, ale zpěvákem, který musel vstoupit do jedné z největších metalových kapel v době, kdy se hudební svět prudce měnil a klasický heavy metal se ocitl pod tlakem nových trendů.

Owens v rozhovoru pro chilské Radio Futuro připomněl, že začátek devadesátých let po nástupu Nirvany a grungeové vlny znamenal pro tradiční metal velmi těžké období. Podle něj nemohl do Judas Priest přijít v horší chvíli. Žánr, který ještě pár let předtím plnil arény, se najednou dostal mimo hlavní proud.

Přesto se na své působení nedívá jako na omyl. Naopak zdůraznil, že Jugulator z roku 1997 byl důležitý právě proto, že Judas Priest i v nelehké době natočili tvrdou heavy metalovou desku. Kapela se podle něj nebála experimentovat a právě tahle odvaha byla součástí její identity už v minulosti.

Owens zároveň uznal, že návrat Roba Halforda byl pro Judas Priest v daný moment potřebný. Podle něj se heavy metal začal znovu zvedat právě v době, kdy se do velkých kapel vracely jejich ikonické hlasy. Zmínil nejen Halforda u Judas Priest, ale také návrat Bruce Dickinsona do Iron Maiden.

Zajímavě mluvil i o současnosti KK’s Priest, kde dnes působí po boku K. K. Downinga. Kapelu popisuje jako silnou živou jednotku a Downinga označuje za jednoho z průkopníků heavy metalové kytary. Podle Owense mají KK’s Priest energii, kterou je na pódiu opravdu cítit.

Příběh Rippera Owense zůstává jedním z nejzajímavějších v metalové historii. Zpěvák z tribute kapely se dostal do skutečných Judas Priest, natočil s nimi dvě studiová alba a stal se inspirací pro film Rock Star. A i když jeho éra bývá fanoušky vnímána různě, on sám ji vidí jako období, kdy se Priest odmítli vzdát metalu i v době, kdy jim okolní hudební svět příliš nepřál.