ZAKK SABBATH PRÝ MOHLI OTEVŘÍT CESTU K DALŠÍMU NÁVRATU BLACK SABBATH
Některé metalové historky znějí tak neuvěřitelně, až člověk skoro doufá, že na nich aspoň kus pravdy opravdu je. Přesně do téhle kategorie patří i čerstvě znovu rozebírané vyjádření Zakka Wylda. V aktuálním rozhovoru pro pořad Right Now with John Goblikon otevřeně popsal, že Zakk Sabbath podle jeho představy neměli být jen obyčejnou poctou Black Sabbath. V pozadí prý byla i myšlenka, jak dostat původní členy slavné kapely znovu na pódium, aniž by se to formálně střetlo s tím, co následovalo po jejich rozlučce.
A právě to je na celé věci nejzajímavější. Zakk nepopisuje jen další tributní projekt, který staví na slavných skladbách a známém jménu. Popisuje mechanismus, který měl být podle jeho slov vlastně chytrou oklikou. Nejprve Zakk Sabbath jako samostatná kapela. Potom varianta s hostujícím Ozzym Osbournem. Následně přidat Tonyho Iommiho a Geezera Butlera. Nakonec Billa Warda. A ve výsledku by na pódiu stáli původní Black Sabbath, jen ne pod jménem Black Sabbath.
Je to nápad, který v sobě má všechno, co fanoušci milují i nesnášejí zároveň. Je v něm oddanost, důvtip, metalová recese i trochu té typické zakkovské drzosti. Zároveň ale tahle představa otevírá mnohem širší otázku: co vlastně znamená konec kapely ve chvíli, kdy jde zároveň o hudební instituci, značku a obrovský obchodní celek. V rockové a metalové historii jsme už mnohokrát viděli, že slova jako poslední turné nebo definitivní konec někdy neznamenají absolutní tečku, ale spíš velmi opatrně formulovanou pauzu. Jenže tady podle Wylda nešlo jen o ochotu vrátit se, nýbrž i o to, pod jakým názvem a v jaké podobě by to bylo vůbec možné.
Je důležité zdůraznit, že Zakk mluví o celé věci po svém. Tedy s nadsázkou, humorem a lehce hospodským tónem, který je mu vlastní už roky. Právě proto není rozumné brát jeho slova jako doslovný právní rozbor smluvních závazků Black Sabbath. Mnohem přesnější je číst je jako kombinaci reálného nápadu a typického metalového humoru. Jenže i když v tom byla recese, neznamená to, že by ta úvaha byla úplně prázdná. Naopak. Zakk přesně vystihl logiku, která by v hudebním byznysu mohla dávat smysl: obejít omezení ne popřením minulosti, ale změnou rámce.
Ostatně právě proto Zakk Sabbath nikdy nepůsobili jen jako rychle spíchnutá bokovka. Už od svého vzniku v roce 2014 šlo o projekt, který měl vlastní koncertní život, vlastní publikum a vlastní energii. Zakk Wylde v něm nestojí jako nezúčastněný fanoušek. Je to muzikant, který je s odkazem Black Sabbath spojený dlouhá desetiletí, a zároveň člověk, který byl mimořádně blízko Ozzymu Osbournovi i jeho kapele. Když tedy podobnou myšlenku vysloví právě on, nezní to jako plané fantazírování někoho zvenčí. Spíš jako úvaha člověka, který velmi dobře ví, jak funguje pódium, zákulisí i vztahy mezi těmi, kdo stáli u největších metalových příběhů.
Zajímavé je i načasování celé debaty. Black Sabbath se totiž nakonec přece jen ještě jednou sešli jinou cestou. V roce 2025 byl oficiálně oznámen koncert Back To The Beginning v Birminghamu, na němž se měla původní sestava objevit společně poprvé po dvaceti letech. V tom světle působí Zakkova myšlenka skoro jako alternativní dějiny. Jako plán, který mohl existovat někde v pozadí jako jedna z možných cest, ale realita se nakonec vydala přímější a symboličtější trasou.
A možná právě to dělá celý příběh tak přitažlivým. Nejde jen o senzační větu, kterou si fanoušci nasdílejí mezi sebou. Je to zároveň připomínka, že v metalu bývá hranice mezi vážně míněným plánem, chytrým fórkem a skutečnou možností někdy velmi tenká. Zakk Wylde je přesně ten typ muzikanta, který podobné hranice rád rozmazává. A dělá to způsobem, který zní dostatečně bláznivě na to, aby se tomu člověk zasmál, a dostatečně uvěřitelně na to, aby si řekl: vlastně by to mohlo projít.
Pro fanoušky Black Sabbath je na tom možná nejzajímavější ještě něco jiného. Tahle historka znovu ukazuje, jak výjimečné místo tahle kapela v metalovém světě pořád má. I roky po rozlučce se kolem ní dál rodí úvahy, plány a scénáře, jak by se mohla vrátit, znovu zaznít, znovu spojit své členy a znovu připomenout, proč se bez ní celý tenhle žánr nedá vyprávět. Ať už Zakk svůj plán myslel napůl vážně nebo ze tří čtvrtin jako vtip, jedno funguje stoprocentně: znovu rozvířil debatu o Black Sabbath. A to je samo o sobě důkaz, že některé legendy se zcela uzavřít nedají.
Buďte první kdo přidá komentář