The Ocean přišli o většinu dlouholeté sestavy, ale na „Solaris“ nezní jako kapela, která hledá náhradu. Nová dvojice zpěváků, výraznější elektronika a promyšlený příběh jim otevírají další hudební prostor. Výsledkem je odvážná, soudržná a mimořádně silná deska – jeden z nejvážnějších kandidátů na metalové album roku 2026.
Mezi lety 2022 a 2025 se The Ocean proměnili téměř k nepoznání. Zůstali zakladatel Robin Staps a baskytarista Mattias Hägerstrand, nově je doplnil bubeník Jordi Farré. Kytarovou sestavu rozšířili Emmanuel Jessua a Marco Gennaro, za mikrofon se postavili Enrico Tiberi a Lane Shi. „Solaris“ nezní jako opatrné pokračování ani jako pokus napodobit minulost. Kapela vzala personální zlom jako příležitost znovu promyslet vlastní zvuk.
Nejvýraznější změnou je souhra dvou zpěváků. Tiberi přináší čistý zpěv i mohutnější, drsnější polohy a udržuje spojení s dosavadní podobou The Ocean. Shi do kapely vnáší zcela novou barvu: její projev přechází od jemných vokálních linek až k pronikavému křiku. Její hlas není ozdobou několika refrénů, ale plnohodnotnou součástí skladeb. Právě kontrast obou zpěváků patří k největším přednostem desky a dává jejím známým postupům nový život.
„Solaris“ se inspiruje filmem Andreje Tarkovského a navazuje na závěr alba „Holocene“ představou cesty ze zničené Země do neznáma. Osm skladeb rámují zeměpisné souřadnice: putování začíná v Berlíně a končí v chilské Patagonii. Nejde jen o vesmírnou kulisu. Deska se ptá, zda lidstvo dokáže hledat nové hranice bez toho, aby s sebou přeneslo staré vzorce moci, dobývání a sebeklamu.
Hudebně The Ocean propojují těžké kytary, klávesy a syntezátory s citem pro melodii a velké dynamické oblouky. Na nahrávce se podílel také Thorsten Quaeschning z Tangerine Dream, jehož elektronické vrstvy nejsou pouhým doplňkem. „Light Pollution“ začíná nenápadně a postupně roste do mohutného finále. „Belligerence“ vrací do popředí tvrdost a vztek, zatímco „Ultima Esperanza“ ukazuje, jak přirozeně mohou vedle sebe fungovat metalová razance, čistý zpěv i neklidné vokální výstupy.
Sedmnáctiminutová „Simulacra“ je středobodem alba a zároveň přesvědčivým důkazem, že The Ocean umějí dlouhou skladbu naplnit skutečným vývojem. Mění nálady, střídá napětí s uvolněním a postupně odhaluje další vrstvy. Závěrečná elektronická část pak odmítá očekávaný metalový výbuch. Místo něj nabídne hypnotický dojezd, který uzavírá cestu způsobem, jaký si tahle deska od začátku připravuje.
Stopáž téměř sedmdesát minut vyžaduje soustředění a odklon od tradičního metalového závěru nemusí sednout každému. Právě ochota riskovat ale dělá ze „Solaris“ víc než jen povedenou desku nové sestavy. The Ocean neskládají přehlídku jednotlivých hostů a nápadů; všechno směřuje k jednotnému, proměnlivému celku. Mix a mastering Jense Bograna zachovávají mohutnost kytar, přitom nechávají dost prostoru hlasům i elektronice.
VERDIKT
„Solaris“ je mimořádný návrat kapely, která se po zásadní ztrátě sestavy rozhodla jít dál bez nostalgického bezpečí. Dvojice zpěváků přináší The Ocean novou identitu, elektronika rozšiřuje jejich výraz a koncepční oblouk drží album pohromadě od prvních souřadnic až po nečekaný závěr. Je to jedna z jejich nejodvážnějších nahrávek a zároveň jedna z nejpřesvědčivějších.
Plné hodnocení patří desce, která dokáže být těžká, melodická, experimentální i přístupná, aniž by se rozpadla do nesourodých částí. „Solaris“ má vlastní tvář, několik výjimečných skladeb a dostatek odvahy, aby se neztratilo mezi dalšími letošními vydáními. Aspirant na album roku.
HODNOCENÍ: 10/10
LP v limitované edici na cestě a těšíme se do Prahy! 🤘
THE OCEAN – SOLARIS
- Vydáno: 25. září 2026
- Vydavatelství: Pelagic Records
- Země: Německo
- Žánr: post-metal / progresivní metal
- Stopáž: 69:25
- Mix a mastering: Jens Bogren
Sestava na albu: Robin Staps – kytara, zpěv; Mattias Hägerstrand – baskytara; Jordi Farré – bicí; Enrico Tiberi a Lane Shi – zpěv; Emmanuel Jessua a Marco Gennaro – kytary.
UKÁZKA: „Light Pollution“ – oficiální videoklip:
