ROBERT PLANT: OD KLUKA POSEDLÉHO ELVISEM A BLUES AŽ K JEDNOMU Z NEJVĚTŠÍCH HLASŮ ROCKOVÉ HISTORIE
Robert Anthony Plant se narodil 20. srpna 1948 ve West Bromwichi v Anglii. Dnes slaví 78. narozeniny. Jeho příběh ale zdaleka není jen příběhem zpěváka Led Zeppelin. Je to život člověka, který prošel obrovskou slávou, osobními tragédiemi, rozpadem jedné z nejslavnějších kapel historie a nakonec si dokázal vybudovat další mimořádnou kariéru, aniž by celý život pouze těžil z minulosti.
Už jako dítě byl posedlý hudbou. Fascinoval ho Elvis Presley, kterého se doma snažil napodobovat, později ho ale naplno pohltil blues. Poslouchal Willieho Dixona, Roberta Johnsona, Bukku Whitea nebo Skip Jamese a právě v černošském americkém blues začal hledat vlastní hlas. Klasická životní dráha ho příliš nelákala. Krátce se připravoval na práci účetního, ale vydržel u toho jen několik týdnů. Místo kanceláře zamířil do klubů a začal zpívat v jedné místní skupině za druhou.
Právě na hudební scéně kolem Birminghamu se seznámil s bubeníkem Johnem Bonhamem. Když Jimmy Page v roce 1968 hledal zpěváka pro novou skupinu, dostal tip právě na Planta. Plant následně doporučil Bonhama a sestavu doplnil John Paul Jones. Z původního projektu, který krátce vystupoval jako New Yardbirds, se stali Led Zeppelin.
A během několika let se změnila historie rocku.
Plantův vysoký, pronikavý a zároveň bluesově syrový hlas se stal stejně důležitým poznávacím znamením Led Zeppelin jako Pageovy kytarové riffy nebo Bonhamovy bicí. Kapela dokázala spojit blues, folk, tvrdý rock, akustickou hudbu i vlivy z různých koutů světa způsobem, který zásadně ovlivnil další vývoj hard rocku a heavy metalu. Skladby jako Whole Lotta Love, Immigrant Song, Black Dog, Rock and Roll, Kashmir nebo Stairway to Heaven dnes patří k základům rockové historie. Led Zeppelin byli v roce 1995 uvedeni do Rock and Roll Hall of Fame.
Za obrovským úspěchem se ale skrývaly i velmi těžké chvíle. V srpnu 1975 měl Plant během dovolené na řeckém Rhodu vážnou automobilovou nehodu. Utrpěl několik zlomenin nohy a zranění lokte a dlouho se zotavoval. Led Zeppelin kvůli jeho stavu museli odložit plánované turné. Část alba Presence pak vznikala v období, kdy Plant stále trpěl následky nehody a pohyboval se s velkými obtížemi.
Ještě mnohem horší rána přišla o dva roky později. Během amerického turné Led Zeppelin v červenci 1977 zemřel Plantův pětiletý syn Karac po náhlém onemocnění. Plant okamžitě odjel domů a zbytek turné byl zrušen. Ztráta dítěte ho hluboce poznamenala a na čas dokonce pochyboval, zda má vůbec pokračovat v hudbě. Karacovi byla věnována také jedna z nejosobnějších skladeb Led Zeppelin, All My Love.
Když se zdálo, že se Led Zeppelin po několika těžkých letech znovu nadechují, přišla další tragédie. 25. září 1980 zemřel ve věku pouhých 32 let John Bonham. Zbylí členové se rozhodli, že bez něj nemá smysl pokračovat. V prosinci téhož roku oficiálně oznámili konec Led Zeppelin.
Pro Planta začalo složité období. Mohl se celý život živit odkazem Zeppelinů, ale vydal se opačným směrem. V roce 1982 vydal první sólové album Pictures at Eleven, na kterém mimo jiné bubnoval Phil Collins. Následovalo The Principle of Moments a skladby jako Big Log nebo In the Mood ukázaly, že Plant dokáže fungovat i mimo svou bývalou kapelu. Později přišly desky Shaken ‘n’ Stirred, Now and Zen, Manic Nirvana nebo Fate of Nations.
S Jimmym Pagem se přesto jejich cesty znovu několikrát spojily. Společně pracovali například v projektu The Honeydrippers a v devadesátých letech obnovili spolupráci pod jmény Page and Plant. Nikdy však nešlo o skutečné obnovení Led Zeppelin v původním smyslu. Plant byl dlouhodobě velmi opatrný vůči představě, že by měl zbytek života pouze opakovat minulost.
Led Zeppelin se nicméně několikrát výjimečně sešli a největší událostí byl koncert 10. prosince 2007 v londýnské O2 Areně, kde Planta, Page a Jonese doplnil za bicími Bonhamův syn Jason. Šlo o první kompletní koncert skupiny po desítkách let a zároveň o vystoupení, které okamžitě vyvolalo obrovské spekulace o plnohodnotném návratu. Plant však nakonec dal přednost vlastní hudební cestě.
A právě tím je jeho pozdější kariéra možná nejzajímavější. Místo bezpečného návratu k hard rocku začal stále více propojovat folk, blues, americkou tradiční hudbu a hudbu dalších kultur. Naprosto mimořádně dopadla spolupráce s Alison Krauss. Album Raising Sand z roku 2007 se stalo obrovským úspěchem a na Grammy v roce 2009 dvojice získala mimo jiné cenu za album roku a za nahrávku roku se skladbou Please Read the Letter. Jen během onoho večera získali Plant a Krauss pět Grammy.
Později spolu vydali také album Raise the Roof a Plant pokračoval v dalších projektech, včetně Band of Joy nebo Sensational Space Shifters. Ani po sedmdesátce nepřestal hledat novou hudbu. V roce 2025 vydal se skupinou Saving Grace stejnojmenné album, na kterém se znovu vrací ke kořenům, folku, blues a starým písním, místo aby se snažil napodobovat vlastní mládí.
A možná právě v tom spočívá velikost Roberta Planta. Led Zeppelin mu mohli zajistit nesmrtelnost už před více než půlstoletím. On se ale odmítl stát vlastní vzpomínkou. Neustále hledal další hudbu, nové spoluhráče a jiné způsoby zpěvu. Přitom za sebou měl období, která by mnoho lidí zlomila – těžkou nehodu, smrt vlastního dítěte, ztrátu jednoho z nejbližších spoluhráčů i konec kapely, která stála na samotném vrcholu hudebního světa.
Dnes je Robert Plant jedním z posledních skutečně velkých představitelů generace, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let změnila rockovou hudbu. Jeho hlas ovlivnil nespočet zpěváků hard rocku i heavy metalu, ale samotný Plant se nikdy nenechal zavřít pouze do jedné hudební škatulky.
78 let. Více než půl století hudby. A pořád chuť hledat něco dalšího.
Všechno nejlepší, Robert Plant. 🖤🤘