Kdyby si Mark Morton musel z celé diskografie Lamb of God vybrat jedinou desku, sáhl by po As the Palaces Burn. Ne proto, že zní nejlépe. Vlastně otevřeně přiznává pravý opak. Právě její syrovost a nedokonalost je ale podle něj přesně tím, co ji dělá výjimečnou.
Kytarista dostal otázku na své nejoblíbenější album Lamb of God v novém rozhovoru pro Gear4music. Jeho odpověď byla okamžitá: As the Palaces Burn z roku 2003.
Mortona na desce fascinuje období, které zachycuje. Lamb of God tehdy ještě hledali vlastní rukopis, ale základ budoucího zvuku už byl jasně slyšet.
„Je tam něco opravdu jedinečného. Je to zvuk kapely, která se jako skladatelé teprve začíná stavět na nohy,“ vysvětlil.
A pak přidal možná ještě zajímavější poznámku.
Podle Mortona deska „nezní zrovna dobře“, ale současně působí, jako by hořela. Kamarád mu nedávno řekl, že její zvuk připomíná barvy na obalu – ostrou červenou a žlutou. Mortonovi to připadalo jako dokonale přesný popis.
Právě na As the Palaces Burn podle něj začaly vznikat prvky, které Lamb of God v dalších letech vypilovali. Každá skladba má vlastní charakter, přitom produkce i nástrojové aranže zůstávají poměrně jednoduché.
Zajímavé je, že právě k této etapě se Morton částečně vracel i při tvorbě letošního alba Into Oblivion. Místo toho, aby pouze poslouchal staré desky Lamb of God, znovu si pustil kapely, které ho inspirovaly na začátku tisíciletí: The Haunted, At The Gates nebo ranou Meshuggah.
Zvlášť vyzdvihl The Haunted Made Me Do It, Slaughter of the Soul od At The Gates a Destroy Erase Improve od Meshuggah.
A jedna věc se za celou dobu nezměnila. Když Lamb of God skládají novou hudbu, všechno podle Mortona pořád začíná kytarovým riffem.
Letošní Into Oblivion vyšlo 13. března a je desátým albem Lamb of God.
