Andreas Kisser se nikdy nebál mluvit o věcech, které přesahují hudbu. V novém rozhovoru se kytarista Sepultury rozpovídal o svobodě, politice a významu umění ve společnosti. Podle něj není náhoda, že autoritářské režimy často začínají právě útokem na knihy, hudbu, filmy nebo novináře. Umění totiž podle Kissera dává lidem něco, co se špatně kontroluje – vlastní názor.
Kisser o tématu mluvil v rozhovoru pro The Adventures Of Pipeman. Připomněl jednoduchou historickou zkušenost: pokud chce režim ovládat společnost, velmi rychle začne určovat, co se smí číst, poslouchat, sledovat nebo veřejně říkat.
Zmínil kina, hudbu, obrazy, básně, knihy i novinové texty. Právě kultura podle něj bývá mezi prvními oblastmi, které začnou pod nesvobodným režimem trpět.
A položil otázku, která vlastně vystihuje celé jeho uvažování: Proč diktatury pálí knihy?
Protože mohou člověka změnit.
Kisser vnímá umění jako něco mnohem hlubšího než pouhou zábavu. Poslech hudby, četba knihy nebo pohled na obraz může podle něj člověka přimět přemýšlet o sobě, poznávat svět z jiné strany a postupně si vytvářet vlastní pohled na věci.
Právě v tom vidí důvod, proč může být svobodná kultura pro autoritářskou moc nepohodlná.
„Chtějí nás hloupé, aby nás mohli ovládat. Rozděl a panuj,“ řekl Kisser.
Nejde přitom o nějakou náhlou politickou odbočku v jeho kariéře. Sepultura se společenským tématům věnuje desítky let. Už její starší tvorba se dotýkala násilí, nerovnosti, moci nebo politických konfliktů a podobný přístup si kapela zachovala až do samotného závěru své existence.
Také její poslední studiová nahrávka The Cloud Of Unknowing, vydaná letos v dubnu, pracuje s tématy současného světa. Kisser při jejím vzniku mluvil například o dezinformacích, umělé inteligenci, obrazovkách a postupném odtržení lidí od skutečného světa. Jedna ze skladeb se zabývá migrací, další se inspiruje haitskou revolucí a myšlenkou jednoty.
Pro Sepulturu tedy podobná témata nejsou přívěskem k hudbě. Patří k ní.
METAL JAKO MÍSTO, KDE SE POTKÁVAJÍ ÚPLNĚ ODLIŠNÍ LIDÉ
Zajímavá byla také druhá část Kisserovy úvahy. Heavy metal podle něj ukazuje, že lidé s naprosto rozdílným původem, názory nebo životními zkušenostmi mohou stát vedle sebe pod jedním pódiem.
„Heavy metalová komunita je krásná rodina,“ řekl.
Jako jeden z příkladů připomněl Roba Halforda. Když zpěvák Judas Priest veřejně promluvil o své homosexualitě, metaloví fanoušci ho podle Kissera nepřestali respektovat. Naopak zůstal jednou z největších ikon celého žánru.
Zmínil také stále výraznější zastoupení žen na metalové scéně a připomněl vlastní kapelu, v jejímž čele stojí od roku 1997 americký zpěvák Derrick Green.
Pro Kisssera je právě tohle jednou ze silných stránek metalu. Nemusíte pocházet ze stejné země, mít stejnou barvu pleti, náboženství ani politický názor. Ve chvíli, kdy začne koncert, může hudba tyto rozdíly alespoň na chvíli odsunout stranou.
Sepultura je toho sama dobrým příkladem.
Během více než čtyř desetiletí se podle Kissera dostala do více než osmdesáti zemí světa. Brazilská kapela tak hrála před lidmi vyrůstajícími v naprosto rozdílných politických, kulturních i náboženských podmínkách.
A právě hudba jim podle něj dokázala otevřít dveře tam, kam by se jinak možná nikdy nedostali.
POLITIKY SE KISSER NEBOJÍ ANI MIMO HUDBU
Kisser podobně otevřeně vystupoval už v minulosti. V roce 2022 například velmi tvrdě kritizoval tehdejšího brazilského prezidenta Jaira Bolsonara. Vadilo mu především rozdělování společnosti a podle jeho názoru také nedostatek respektu k menšinám a životnímu prostředí.
Už během pandemie v roce 2020 zároveň upozorňoval, že období společenského napětí často paradoxně vytváří podmínky pro velmi silnou hudbu.
Jako příklad připomínal osmdesátá léta, kdy politické a společenské poměry ve Spojených státech výrazně ovlivňovaly punk a thrash metal. Kapely jako Dead Kennedys nebo Metallica tehdy podle něj dokázaly proměnit frustraci společnosti v hudbu, která později inspirovala další generace.
Kisser tedy neříká, že hudebníci musí mít všichni stejný názor.
Říká něco jiného: musí mít možnost svůj názor vůbec vyslovit.
A právě tady se jeho úvaha vrací na začátek. Svobodná společnost podle něj potřebuje hudbu, knihy, filmy, obrazy i novináře právě proto, že člověka mohou vyvést z pohodlí a přimět ho přemýšlet.
SEPULTURA SE BLÍŽÍ K ÚPLNÉMU KONCI
Tahle slova navíc zaznívají v době, kdy se jedna z nejvýznamnějších metalových kapel historie připravuje na definitivní rozloučení.
Poslední koncert Sepultury se uskuteční 7. listopadu 2026 v Mercado Livre Arena Pacaembu v São Paulu. Půjde skutečně o poslední vystoupení kapely po více než čtyřiceti letech existence.
Večer má být velkou oslavou celé historie Sepultury. Potvrzeni jsou Metal Allegiance, Krisiun a Sacred Reich a počítá se také s hosty spojenými s různými obdobími kapely. Oficiálně jsou mezi očekávanými bývalými členy uvedeni například Jairo Guedz a Jean Dolabella.
Max a Iggor Cavalera se podle dřívějšího Kisserova vyjádření do závěrečného koncertu zapojit nechtějí.
Po více než čtyřech desetiletích tak skončí příběh kapely, která začínala v brazilském Belo Horizonte a nakonec dokázala dostat tamní metal prakticky do celého světa.
A možná právě to nejlépe dokládá Kisserova současná slova.
Režimy, hranice, náboženství nebo politika mohou lidi rozdělovat. Hudba dokáže udělat přesný opak.
