Festivalová sezona je v plném proudu, většinu zdejších stěžejních festivalů mají již fanoušci za sebou, ten pro metalovou komunitu asi nejzásadnější nás už za několik málo dní čeká – a sice Brutal Assault. Do josefovské pevnosti se každoročně sjíždějí tisíce fanoušků z celého světa. Náš kompletní admin tým samozřejmě nebude chybět ani letos a už teď vám můžeme říct, že se neskutečně těšíme. Vyzpovídali jsme proto pro vás jeho pořadatele Tomáše Fialu.
Ahoj, Tome. Už za pár dní se všichni potkáme opět v útrobách naší oblíbené vojenské pevnosti. Na co se letos můžou, krom skvělý hudby, fanoušci těšit? Loni jste na BA představili například program Brutal Kids. Jaké na to máte ohlasy? A chystáte nějaké novinky či vylepšení stávajícího i letos?
Každý rok se snažíme dělat věci poctivě a pořádně. Skvělý na tom je, že to, co budujeme jeden rok, tak další rok pokračuje dál a snažíme se danou věc vylepšovat. Co se týče programu Brutal Kids, tak letos máme ve výhledu tábor, což je vůbec poprvé, co se nám podařilo dostat k takové metě. To znamená, že jsme realizovali speciální službu, díky které rodiče můžou v úterý přijet a nechat zde svoje děti a v neděli si je vyzvednout. Není tam žádný večerní chození na hotel nebo večerní ubytovávání ratolestí. Zkrátka rodiče mají čas jen pro sebe, a to je něco, na co se hodně těšíme. Jinak v areálu bude plno drobností, menších novinek a věcí, který se snažíme přeskupovat a vylepšovat.
Kromě BA pořádáte i Basinfirefest ve Spáleném Poříčí. Jak moc náročné bylo převzít pořadatelství a kam byste festival rádi směřovali? Jaký je rozdíl mezi těmito festivaly, když pomineme návštěvnost?
Primárně jsme převzali festival a dramaturgii od pořadatelů, kteří to s námi pořád dělají, nicméně profil toho festivalu byl víc nakročen spíš k lokální české scéně, a to já moc neumím a ani ty věci tolik neposlouchám. Proto vlastně celá filosofie stojí na tom, udělat z toho menšího bratříčka, něco mezi BA a festivalem s menším stylovým profilem. A vlastně snažit se z daných stylů brát ty zajímavější kapely nebo ty, které se nám líbí, a udělat z toho zábavný festival, který bude mít profil do nějakých 5000 lidí.
To mi nahrává na další otázku. BA taky začínal, jako většina, jako lokální festival pro pár nadšenců a příznivců tvrdé hudby. Dneska patří k jedněm z největších festivalů, kam se sjíždějí fanoušci z celé Zeměkoule. Jak moc náročné bylo vybudovat něco takového? Cítíš nějakou větší tíhu zodpovědnosti, nebo to šlo tak nějak přirozeně s vývojem, jak festival rostl?
Je to zajímavá otázka, ale my to říkáme poměrně často. My jsme fanoušci, kteří dělají festival pro fanoušky, a vlastně já jsem v první fázi objížděl festivaly po celý Evropě, jak s kapelama v profesionální roli, tak jako divák, protože mě to bavilo. Obrovsky mě třeba inspiroval Hellfest v roce 2006 a jejich způsob přemýšlení. Ale spíš jde o to, že máme štěstí a radost, že náš hudební vkus sdílejí lidi po celým světě a že nějakou konzistencí a kontinuitou jsme se dostali do stádia, že k nám jezdí např. kolem 900 fanoušků ze Skandinávie, 200 lidí z USA, přes 500 lidí z Jižní Ameriky a dál třeba i 100 lidí z Austrálie. To jsou věci, které se často vyjmenovávají jako taková hezká perlička. Ale mě na těch počtech přijde fascinující, že se ukazuje, že metalová komunita má celosvětově společné vnímání a nějaké směřování a vlastně ve chvíli, kdy vnímáš naší dramaturgii a hudbu a poznáš genius loci pevnosti, tak jsi propadl a téměř není cesty zpět. Jak zahraniční, tak domácí fandové často sdílejí, že je to pro ně vyvrcholením roku. Je to pro ně věc, na kterou se celý rok těší, místo, co je pro ně alternativní svět, který si 4 dny v roce mohou dopřát a dobije jim to baterky plout dál v realitě a dává jim to energii pro to, aby i v tom světě běžným, kterej se nevydává vždycky nejšťastnějším směrem, měli svou kotvu radosti a štěstí, a to je perfektní. Zdá se to triviální, ale poskytuje to i silný duchovní rozměr. Zodpovědnost samozřejmě máme a troufám si říct, že vlastně kontinuálně děláme to, co nás baví, a jdeme tím směrem dlouhodobě. To znamená, že zodpovědnost je tady od prvopočátku, a to naše směřování je vlastně dané dlouhodobě.
Podle čeho vybíráte kapely do line-upu? A je nějaká kapela nebo interpret, které bys rád přivezl, ale zatím se ti to nepodařilo? Takový nesplněný sen?
Je to kombinace toho, co u nás nějakou dobu nehrálo a je raritní, kapely, které posloucháme. A samozřejmě mám dlouhodobě vypsaný kapely, který bych na Brutal rád pozval. Jedna z těch věcí byla třeba Primus, na který jsme narazili před pár lety, že by se měli dávat dohromady, respektive být zase aktivní. Už ten rok jsme to zkoušeli, ale povedlo se to až letos. Vlastně je to kapela, která svým profilem na první pohled na Brutal působí velmi okrajově, ale ve skutečnosti to může bejt náš headliner. Obecně takových kapel, který bychom tam chtěli přivézt, je hodně, ale má to svoje limity. Ať už ta omezení jsou za a), že daná kapela je moc velká a festival nemá takovou kapacitu, aby ji utáhnul, za b) přece jenom máme nějakou limitní velikost pódií a podle toho musíme uzpůsobovat i umělce. A pokud půjdu na druhejkonec škály k menším kapelám, tak to jsou skupiny, který jsou nějak kultovní, ale zkrátka už nehrajou a nemůžou se dát dohromady. Pokud se ale bavíme o věcech, které ještě fungují, tak pořád máme svý sny a pořád těch kapel, který tam chceme dostat, je hodně. Vlastně muzika nás baví a konstantně jenom posloucháme, čímž se nám přibližují nové obzory, a i díky tomu můžeme každý rok představovat nové zajímavosti.
Často potkávám na festivalech pořadatele jiných festivalů, třeba Čurbyho z Obscene Extreme můžeme pravidelně vídat právě na Brutalu, kde mají i vlastní stánek, ale třeba i jako diváka na RfP. Podporujete se nějak navzájem, nebo mezi vámi existuje spíš taková ta zdravá rivalita?
Já myslím, že se vzájemně podporujeme a já s oblibou říkám, že jsem byl na Obscenu vícekrát než na Brutalu. Teda Obscene jsem ještě nikdy nevynechal. V prvopočátku jsem nebyl úplně v pořadatelským týmu a vždycky mě Obscene fascinoval logickou, jednoduchou a efektivní organizací. Pro grindcore je to zásadní festival světa, takže tady to je vše v pořádku. Občas se u nějakých kapel potkáme, že bychom je chtěli mít oba, ale většinou se v klidu domluvíme. Možná z nějakého úhlu pohledu lze říct, že systém organizace se trošku změnil, protože Brutal hodně vyrostl. To je ale drobnost. Letos Čurby přemýšlí, že to povede někam mimo Bojiště, což mu držím palce, ale ve skutečnosti trošku doufám, že se to na to Bojiště vrátí, protože si myslím, že to je svatá půda a tohle je snad jen bouře ve sklenici vody.
Poslední dobou lze často vidět na obou festivalech i zástupce jiných žánrů, například EBM, industrial, synthwave nebo darkelectro, a to i na hlavních stage. Na Brutalu to byl třeba Perturbator, na Basinu například Dance with the Dead. Jak moc chcete tyto hranice posouvat? A je něco, do čeho byste nikdy nešli?
Jak moc chceme… No, v podstatě my nechceme bigotně rozlišovat, tohle je přesně ten typ metalu, který tam musí bejt. V podstatě pro nás je ta společná linie nějaká temnota a nějakej uměleckej pocit, nebo nějakej pocit, kterej z toho umělce jde. A to znamená, že nechceme bejt úplně sešněrovaný, absolutně definovaný a definovatelný. To platí především pro Brutal, u Basinu by to mělo bejt trošičku konzervativnější. Ale v rámci BA, který má víc než 150 umělců, tak měl mít v sobě pestrost a vlastně chceme propojovat styly, protože si myslím, že ta doba vnímání muziky skrz to, že poslouchám jenom jeden styl, je pryč a já vlastně vidím jako naši pozitivní funkci rozšiřovat obzory a ukazovat lidem zajímavý jak menší, tak větší kapely a v tom je role Brutalu silná, a také to je něco co nás každý rok nakopává.
Konkrétně Brutal Assault je unikátní i mimo jiné v tom, že na jeho přípravě se v rámci programu BA sobě podílejí i fanoušci. Kde vlastně vznikl ten nápad a v čem spočívá? A jak s vámi v tomto ohledu spolupracuje například město nebo příslušná ministerstva?
Nápad na BA sobě vznikl už před 10 roky a v principu jde o to, že když jsme se dostali do pevnosti, tak jsme v první fázi obývali jenom části pevnosti, které jsme nezbytně potřebovali. Následně nám došlo, že z těch ostatních míst a zákoutí se dají udělat poměrně zajímavý ostrůvky svobody, a tak jsme na tom začali pracovat. V následné návaznosti nám došlo, že bychom potřebovali daná místa nějakým způsobem zvelebovat, udržovat a některá částečně opravit. V tu chvíli nás napadlo, že než žádat stát nebo město o pomoc, tak že nejlepší princip bude „Pojďme a udělejme si to sami!“ Tahle brigáda nebyla žádným způsobem podporovaná městem, v podstatě jsme to dělali my proto, abychom kultivovali areál pevnosti v místech, kde ten festival bude probíhat, a udělá to lepší ambient naším návštěvníkům. Následně to ale přešlo do takového rozměru, že pomáháme v opravách i na místech, kde festival neprobíhá. Je to dobrovolnická organizace lidí, kteří milujou festival a zamilovali se i do pevnosti (tady s oblibou říkám, že pevnost má silnou dostředivou energii a čím víc času tam strávíš, tím silněji vás k sobě magnetizuje) a chtějí tam bejt a chtějí tam obětovat svůj volnej čas proto, aby se pevnosti dařilo lépe. Musíme říct, že v poslední době už to začalo zajímat i město a vlastně chystáme nějaký oficiální spolek, který bude zakotven v místních strukturách, a chceme tomu dát ještě širší rámec a pokoušet se pomáhat ještě trošku víc.
Závěrem: Je něco, co bys chtěl fanouškům a návštěvníkům vzkázat?
Moc děkujeme za věrnost a těšíme se. Lidi poprosím: zbývá posledních pár stovek vstupenek, tak nás podpořte, ať se nám podaří vyprodat i letošní ročník. Především chci ale upozornit, že příští rok máme 30. výročí a mám pocit, že to, co jsme zatím domluvili, se fakt povedlo a budeme stát o to, ať se na 30. ročník dlouho vzpomíná!
No a my moc děkujeme za rozhovor, budeme držet palce, ať je i letošní ročník opět nezapomenutelným, a budeme se na vás všechny těšit!
