Amy Lee se znovu vrátila k největšímu průlomu Evanescence a otevřeně popsala, proč pro ni Bring Me To Life nebyl jen triumf, ale i obrovský vnitřní boj. Zpěvačka přiznala, že měla strach, aby kapela kvůli tlaku vydavatelství a mužskému vokálu v singlu neskončila jako „one-hit wonder“.
Evanescence patří mezi kapely, které se jednou skladbou zapsaly do historie moderního rocku. Bring Me To Life se stala obrovským hitem, otevřela jim dveře do světa a z debutového alba Fallen udělala jeden z nejvýraznějších rockových titulů začátku nového tisíciletí.
Jenže jak teď připomněla Amy Lee, za úspěchem skladby stál i tvrdý boj o identitu kapely. V rozhovoru s Tomem Powerem pro pořad Q na CBC Radio One popsala, že původní vydavatelství Wind-up Records nechtělo album vydat, pokud kapela do hlavního singlu nepřidá mužský hlas.
Důvod byl podle ní jednoduchý: začátek tisíciletí patřil nu metalu, rádiím vládly mužské hlasy a label chtěl, aby Evanescence měli pro posluchače „známý vstupní bod“. Amy Lee ale cítila přesný opak. Právě její ženský hlas byl podle ní tím, co kapelu odlišovalo.
Ještě větší problém byl v tom, že původní návrh prý nebyl jen o jedné skladbě. Vydavatelství mělo chtít, aby kapela hledala rappera přímo do sestavy a podobný prvek používala ve většině písní. To Amy odmítla, protože by to podle ní změnilo samotnou podstatu Evanescence.
Kompromisem se nakonec stal Paul McCoy z 12 Stones, který hostoval v albové verzi Bring Me To Life. Amy dnes zdůrazňuje, že Paul nebyl v tomhle příběhu žádný viník. Naopak. Byl podle ní citlivý, vstřícný a pomohl z nepříjemného tlaku udělat co nejlepší možný výsledek.
Největší strach ale zůstal. Amy se bála, že lidé uslyší Bring Me To Life, budou čekat kapelu postavenou na mužském rapovém partu, a pak zjistí, že zbytek tvorby zní jinak. Jinými slovy: obávala se, že Evanescence budou navždy bráni jako kapela jednoho hitu.
To se nakonec nestalo. Fallen se stal obrovským úspěchem, Evanescence navázali dalšími singly a Bring Me To Life časem překročila hranici jedné miliardy zhlédnutí na YouTube. Skladba byla navíc v USA certifikována jako jedenáctkrát platinová.
Příběh Amy Lee tak není jen další vzpomínkou na slavný hit. Je to připomínka, že i za největším úspěchem může být boj o vlastní tvář. A že někdy nejdůležitější rozhodnutí není napsat hit, ale nenechat si vzít to, kým kapela opravdu je.
