Frontman The Wildhearts Ginger promluvil po svém vážném oznámení o rakovině. Přestože mu lékaři podle jeho slov dali omezený čas, nechce se utápět ve strachu. Místo toho mluví o přítomnosti, vděčnosti a touze hrát až do poslední chvíle.
Ginger Wildheart prochází nejtěžší kapitolou života, ale způsob, jakým o ní mluví, je mimořádně silný. Frontman a zakládající člen The Wildhearts se na festivalu Download v Donington Parku vrátil ke svému nedávnému oznámení, že mu byla diagnostikována vzácná a agresivní forma rakoviny.
Jde o mantle cell lymphoma, tedy typ lymfomu, který nejčastěji zasahuje mízní uzliny, ale může se objevit i v krvi, kostní dřeni a dalších tkáních. Ginger už dříve uvedl, že mu lékaři dali zhruba dva až tři roky života. Přesto z jeho aktuálních slov není cítit rezignace. Spíš zvláštní klid, vzdor a schopnost najít smysl v každém dni.
V rozhovoru mluvil o tom, že jeho hlava je teď na dobrém místě. Snaží se žít přítomným okamžikem, protože v něm podle něj člověk nemůže řešit minulost ani se trápit budoucností. Tahle věta by mohla znít jako fráze, kdyby nepřicházela od člověka, který právě stojí tváří v tvář vlastní konečnosti.
Ginger zároveň nechce, aby se kolem něj vytvářela atmosféra lítosti. Už v březnu fanouškům vzkázal, že chce pozitivitu, ne smutek. Připomněl, že prožil mimořádně plný život, a dodal, že bude hrát tak dlouho, jak to půjde.
Tohle je přesně ten typ postoje, který k rock’n’rollu patří v jeho nejčistší podobě. Ne jako prázdná póza, ale jako životní způsob. Ginger mluví o fanoušcích, komunitě kolem The Wildhearts a o tom, jak moc pro něj znamená, že mu lidé píší, co pro ně jeho hudba znamenala.
The Wildhearts vznikli v roce 1989 v Newcastle upon Tyne a vždycky byli těžko zařaditelnou kapelou. Tvrdé kytary, melodický tah, punková neukázněnost, popová citlivost a v pozadí příběh plný pádů, návratů, sporů i neuvěřitelné výdrže.
Jejich poslední album Satanic Rites Of The Wildhearts vyšlo v březnu 2025. A jestli Ginger říká, že chce být aktivní až do konce, pak jeho další vystoupení a skladby budou mít ještě větší váhu než dřív.
Ne proto, že jde o smutný příběh. Ale proto, že je v něm něco hluboce lidského. Vědomí konce. A přesto chuť žít naplno.
Buďte první kdo přidá komentář