Kytarista Death Angel Ted Aguilar promluvil o tom, co mu na části současného metalu vadí. Mladé kapely podle něj mají obrovské hráčské schopnosti, ale často jim chybí vlastní rukopis a přirozená chemie, která vzniká až tehdy, když kapela opravdu hraje spolu v jedné místnosti.
Death Angel jsou jedním ze základních jmen Bay Area thrash metalu. A právě tahle scéna byla vždycky silná tím, že každá kapela měla vlastní tvář. Metallica, Exodus, Testament, Death Angel, Vio-lence nebo Overkill dokázali vycházet z podobných kořenů, ale nezněli jako kopie jeden druhého.
Na to teď v rozhovoru upozornil kytarista Ted Aguilar. Zdůraznil, že proti dnešním kapelám nic nemá. Naopak uznává, že současná generace muzikantů je technicky mimořádně silná. Mnozí hráči podle něj zvládají věci, které by starším muzikantům kdysi připadaly skoro neuvěřitelné.
Jeho výhrada míří jinam. Podle Aguilara je dnešní scéna obrovsky přeplněná a u části kapel se ztrácí osobitost. Říká, že dřív bylo možné poznat rozdíl mezi Anthrax, Overkill, Death Angel nebo Testament téměř okamžitě. Zpěváci měli odlišný projev, kytary jiný rukopis a kapely si vytvářely vlastní způsob útoku.
Dnes podle něj často nastává problém v tom, že mnoho muzikantů vyrůstá samo u počítače, s videi, návody a nahrávacím programem. To má své výhody. Technika roste rychleji, možnosti jsou obrovské a skladbu lze poslat přes internet během pár vteřin. Jenže tím se podle Aguilara ztrácí něco podstatného.
Tím podstatným je chemie kapely. Ten moment, kdy se hráči zavřou do zkušebny, dívají se na sebe, hádají se o nápady, zkoušejí, kazí, opravují a postupně se učí fungovat jako jeden celek. Přesně z toho podle něj vznikal starý thrashový zvuk. Ne z dokonalosti, ale ze společného hledání.
Aguilar tím neříká, že minulost byla lepší úplně ve všem. Spíš připomíná věc, kterou současná technická doba snadno přebije: metal není jen o tom, kolik not člověk zahraje. Je i o postoji, zvuku, napětí mezi lidmi a o tom, jestli kapela působí jako parta, nebo jen jako dobře poskládaný soubor jednotlivců.
Death Angel přitom sami dál dokazují, že stará škola nemusí znamenat muzeum. Kapela pořád koncertuje, drží stabilní sestavu a k výročí alba Act III připomíná jednu z nejdůležitějších kapitol své kariéry. A když Ted Aguilar mluví o dnešním metalu kriticky, zní to spíš jako výzva než jako stížnost.
Buďte první kdo přidá komentář