Nešlo o plnohodnotnou coververzi celé kapely. Podobné momenty Metallica ve svých setlistech označuje jako „doodles“ – krátké odbočky, v nichž Hammett s Trujillem sahají po skladbách místních nebo výrazných interpretů. V Berlíně dávala volba Rammstein naprostý smysl. Sonne je skladba, kterou tamní publikum pozná během několika vteřin, a její těžký, hymnický nástup funguje i v odlehčenější podobě baskytary a kytary.
Tahle tradice Metallicy nevznikla náhodou. Trujillo v minulosti popisoval, že původní nápad hrát méně známé skladby Metallicy bez Jamese Hetfielda nefungoval podle představ. Publikum čekalo plnohodnotný návrat kapely, ne mezihru. Postupně se proto zrodil jiný přístup: vybrat skladbu, která má vztah ke konkrétnímu městu nebo zemi, a dát divákům překvapení na míru.
V Evropě se z toho stal jeden z malých rituálů koncertů Metallicy. V Praze kdysi sáhli po Jožinovi z bažin Ivana Mládka, jinde po místních rockových, punkových, popových nebo lidovějších kusech. Ne vždycky to vyšlo dokonale. Právě v tom je ale část kouzla. Metallica si může dovolit udělat něco, co není stroze bezpečné.
Berlínská Sonne navíc ukazuje, jak silně se Metallica na turné M72 snaží pracovat s místem, kde právě hraje. Nejde jen o zastávku na mapě. Je to způsob, jak stadionovému koncertu dodat moment, který patří jen tomu večeru.
Ať už to fanoušek bere jako zábavnou vsuvku, nebo jako nečekanou poctu Rammstein, jedno je jisté: když Metallica v Berlíně zahraje Sonne, je to přesně ten typ okamžiku, který se po koncertě šíří rychleji než oficiální setlist.
Buďte první kdo přidá komentář