V novém rozhovoru se Eloy Casagrande vrátil k okamžiku, který mu změnil kariéru — ke konkurzu do Slipknot. Nejtěžší podle něj nebylo jen zvládnout samotné skladby, ale hlavně odhadnout, co kapela od nového bubeníka skutečně chce.
Eloy otevřeně přiznal, že na začátku vůbec nevěděl, co od něj Slipknot chtějí. „Nevěděl jsem, jak chtějí, aby bicí zněly. Nevím, jestli chtěli jen náhradu za Joeyho, za Jaye, nebo jestli chtěli novou, jinou osobnost za bicími.“ Právě to podle něj byla největší otázka ještě před první společnou zkouškou. Musel si srovnat, jestli má do skladeb vložit sám sebe, nebo jestli se má držet co nejpřesněji původních verzí.
Na samotný konkurz proto šel s dvojím nastavením. Skladby znal, ale zároveň si všímal i míst, kde by do nich časem mohl vnést něco svého. Na začátku však zvolil opatrnější cestu. „Snažil jsem se být co nejvíc respektující k původním aranžím. Neměnit hudbu, neměnit skladby.“ Teprve později, po několika měsících, začal některé drobnosti upravovat po svém. A právě tehdy podle něj přišlo důležité potvrzení, že kapela nechce jen přesnou kopii minulosti. „Líbilo se jim to. Chtěli mít za bicími moji osobnost, Eloye, a ne někoho z předchozích členů.“
Zajímavě mluví i o tom, jak by měl muzikant k podobné situaci přistupovat obecně. Podle něj není dobré jen hádat, co od vás ostatní čekají. „Nejlepší, co můžete udělat, je mluvit s lidmi. Nemůžete se jen snažit odhadnout, co chtějí a co od vás očekávají.“ V jeho případě to ale bylo složitější. S kapelou se před konkurzem vůbec neznal, poprvé se s nimi potkal až v samotný den konkurzu. O to důležitější podle něj bylo přijít připravený na všechno.
Přiznal také, že první den byl z jeho pohledu téměř šok. Když dorazil do studia, začal se rozcvičovat a členové Slipknot postupně přicházeli dovnitř. „Byl jsem v šoku. Když jsme hráli první skladbu, udělal jsem spoustu chyb, protože jsem byl úplně mimo z toho, že je vidím před sebou. Nemohl jsem myslet. Nemohl jsem ani dýchat.“ Kapela na to ale podle něj zareagovala lidsky. Dali mu najevo, že chápou, v jak složité situaci je, a že teď nejde jen o přesnost, ale i o atmosféru a vzájemný pocit. „Řekli mi: klid, bav se, jsme tady hlavně proto, abychom cítili společnou energii.“ Od druhého dne už se podle něj všechno zlomilo a mohl nechat hudbu plynout přirozeněji.
Eloy zároveň jasně říká, že respekt k původním aranžím je pro něj důležitý. „Některé věci jsou natolik klasické, že je měnit nemáte. Můžete upravit pár detailů, nějaký přechod, ale strukturu, duši a význam skladby měnit nemůžete.“ Přesto dodává, že se cítí mnohem lépe tam, kde má alespoň nějaký prostor být sám sebou. „Jsem mnohem spokojenější, když mám svobodu projevu, svobodu hudebnosti, když můžu být aspoň trochu sám sebou.“
A právě v tom podle všeho našel ve Slipknot důvod, proč do celé věci jít naplno. Ne jako námezdní hráč, který jen přesně splní zadání, ale jako bubeník, jehož vlastní přístup má v kapele místo. Ostatně i Jim Root už dříve naznačil, že Slipknot nehledali jen technicky skvělého bubeníka, ale člověka s vášní, pokorou a vlastním hlasem za soupravou.
Velmi silně zní i Eloyho osobní vztah ke kapele. Připomíná, že Slipknot poslouchal od dětství a že pro něj jejich hudba znamenala hodně už ve chvíli, kdy mu bylo kolem dvanácti a na MTV poprvé viděl Duality. „To mi úplně odpálilo hlavu,“ říká. A právě proto dnes celý svůj vstup do kapely vnímá jako obrovskou čest i splněný sen.
Z jeho slov je tak patrné, že ten konkurz nebyl jen technickou zkouškou, ale i hledáním rovnováhy mezi úctou k minulosti a odvahou přinést do Slipknot něco vlastního. A podle všeho právě v tom Eloy uspěl.
Buďte první kdo přidá komentář