PO LETECH PŘEHLÍŽENÍ PŘICHÁZÍ OFICIÁLNÍ UZNÁNÍ
Je to zvláštní, ale o to silnější moment. Iron Maiden, kapela, která pomáhala definovat podobu světového heavy metalu už od přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, bude letos oficiálně uvedena do Rock and Roll Hall of Fame. Pro část fanoušků je to dávno zasloužené uznání. Pro jiné spíš opožděné potvrzení něčeho, co bylo zřejmé už dávno.
Maiden se letos dostali mezi hlavní uváděné umělce v kategorii Performer a připojí se k nim jména jako Phil Collins, Billy Idol, Joy Division/New Order, Oasis, Sade, Luther Vandross a Wu-Tang Clan. Samotný obřad proběhne 14. listopadu v losangeleském Peacock Theater. Právě tady celá zpráva dostává i lehce ironický podtón: ve stejnou dobu budou Iron Maiden uprostřed australské části turné Run For Your Lives, mezi koncerty v Melbourne a Sydney. Zda se někdo z kapely na samotném ceremoniálu skutečně objeví, tak zatím zůstává otevřené.
Důležité ale je něco jiného. Rock and Roll Hall of Fame letos neocení jen současnou koncertní podobu kapely, ale i širší příběh Iron Maiden. Mezi uváděnými hudebníky jsou vedle Stevea Harrise, Bruce Dickinsona, Davea Murraye, Adriana Smithe, Janicka Gerse a Nicka McBraina také bývalí členové Dennis Stratton, Paul Di’Anno, Blaze Bayley a Clive Burr. Jinými slovy: Hall of Fame tentokrát uznává, že příběh Iron Maiden není jen o jedné sestavě, ale o celé linii lidí, kteří kapelu v různých etapách utvářeli.
Rod Smallwood, dlouholetý manažer Iron Maiden, reagoval přesně v duchu kapely. Poděkoval za zařazení letošní i bývalé sestavy a připomněl, že pro Maiden vždycky byl nejdůležitější vztah s fanoušky, ne ocenění a ceny. Zároveň ale přiznal, že uznání od hudebního průmyslu samozřejmě potěší. A v letošním roce, kdy kapela slaví padesát let a objíždí svět s výročním turné, to podle něj dává zvláštní smysl.
Právě to je na celé věci nejzajímavější. Iron Maiden nikdy nepůsobili jako kapela, která by si zakládala na institucionálním uznání. Steve Harris už před lety dával najevo, že uvedení do Hall of Fame pro něj nikdy nebylo něco, kvůli čemu by si měl dělat těžkou hlavu.
Bruce Dickinson byl ještě ostřejší a o Rock Hall kdysi mluvil jako o „naprosté pitomosti“ a „mauzoleu“. Jenže čas mezitím udělal svoje. Maiden zůstali Maiden. Bez ohledu na to, zda je někdo nominuje do síně slávy, nebo ne…
Ať už se na Hall of Fame člověk dívá jakkoli, jedno se tím nemění. Iron Maiden nepatří do historie proto, že je někdo letos zařadil do oficiální síně slávy. Patří do ní proto, že vydali sedmnáct studiových alb, prodali přes sto milionů nosičů a po půl století stále dokážou vyprodávat velké haly i stadiony po celém světě. Hall of Fame to letos jen konečně stvrdila.

Buďte první kdo přidá komentář