MÍSTO ROZPADU CHTĚJÍ JEN ZPOMALIT…
V době, kdy se u dlouho fungujících kapel stále častěji řeší odchody, pauzy a poslední turné, působí slova LAMB OF GOD skoro osvěžujícím dojmem. Randy Blythe a Mark Morton teď dali najevo, že o rozpadu kapely vůbec neuvažují. Pokud se má něco měnit, nebude to existence samotné kapely, ale spíš tempo, v jakém bude dál fungovat.
Randy o tom mluví velmi otevřeně. Tvrdí, že jako člověk nikdy doopravdy neodejde do hudebního důchodu, protože tvorba je pro něj způsob, jak chápat svět i vlastní život. LAMB OF GOD označuje za svou práci a zásadní část života, ale ne za jedinou věc, která ho definuje. Jinými slovy, i kdyby se jednou změnila podoba koncertování, jeho potřeba tvořit zůstane. A právě v tom je rozdíl mezi obyčejným pracovním koncem a skutečným uměleckým koncem. Ten podle všeho u Randyho nepřipadá v úvahu.
Ještě zajímavější je ale jeho pohled na samotnou kapelu. Podle něj LAMB OF GOD nemusí nikdy dojít do bodu, kdy by se museli oficiálně rozloučit. Vnímá ji jako vztah, který už dávno přesahuje hudbu. Třicet let společného fungování z ní podle něj udělalo něco většího než jen skupinu lidí, kteří spolu píší skladby a vyrážejí na turné. A právě proto mluví o možnosti, že by všichni mohli být členy kapely klidně i ve velmi vysokém věku, pokud jim to bude dávat smysl.
Mark Morton to vidí podobně, i když jeho důraz je praktičtější. Přiznává, že s věkem stále víc cítí náročnost dlouhých turné. Mluví o rodině, dětech i o tom, že několik týdnů nebo měsíců mimo domov už si vybírá jinou daň než dřív. Neznamená to ale, že by chtěl s kapelou skončit. Spíš by rád změnil rytmus. Méně vyčerpávající šňůry, kratší bloky koncertů a větší prostor mezi nimi. To je důležitý rozdíl. Nejde o ústup, ale o hledání udržitelnějšího způsobu, jak pokračovat dál.
Z jeho slov navíc vychází ještě jedna podstatná věc. LAMB OF GOD dnes podle všeho fungují lidsky lépe než dřív. Mark připomněl, že v minulosti byli uvnitř kapely často výbušní, hádaví a v mnoha směrech sami sobě těžšími společníky. Dnes je podle něj situace jiná. Už nejde o partu, která se drží pohromadě navzdory sobě, ale o lidi, kteří se spolu opravdu rádi smějí, tráví čas a stále mají chuť tvořit novou hudbu. A právě to může být důležitější než jakýkoli velký plán do budoucna.
Na celé věci je zajímavé i to, že Randy dříve mluvil opatrněji. V minulých letech připouštěl, že si neumí představit, že by v sedmdesáti stále pobíhal po pódiu stejným způsobem jako dnes. Tahle fyzická stránka jeho projevu zůstává zásadní a nijak se neztrácí. Rozdíl je ale v tom, že dnes už nemluví o definitivní tečce. Spíš o proměně formy. O tom, že kapela nemusí zaniknout jen proto, že nebude všechno dělat stejně jako před dvaceti lety.
Tohle je ostatně možná nejrozumnější cesta, jakou může podobně zkušená metalová kapela zvolit. Nehrát si na to, že čas neexistuje, ale ani nepodléhat představě, že po určitém věku musí nutně přijít konec. LAMB OF GOD tak nepůsobí jako skupina, která by se chystala na rozlučku. Spíš jako kapela, která si po třech dekádách začíná sama určovat, co ještě chce, co už nechce a jak dlouho si chce uchovat vlastní tvář.
V tom je jejich současné vyjádření možná silnější než jakékoli velké gesto. Neoznamují poslední kapitolu. Naopak. Dávají najevo, že žádná povinná poslední kapitola možná vůbec přijít nemusí.
Buďte první kdo přidá komentář